Mohla bych psát...

... o tom, jak jsme se měli o prázdninách.
... o tom, u jakých doktorů už jsme byli a kam ještě půjdeme.
... o tom, jaké dělá mimino pokroky.
... o tom, jak se chceme na jaře stěhovat.
... o tom, jak ze všeho občas šílím a občas zase ne,

 A o spoustě dalších věcí bych mohla psát. Ale nebudu. Nechce se mi. Vždycky mám v hlavě nějaké téma, převaluje se to tam, probírám to ze všech stran, vymýšlím, jak to napíšu... a pak to vybledne a článek je v tahu.

A tak jsem se rozhodla, že to tu zavřu. Po těch letech na bloguje a potom tady... je konec. Nevím, jak dlouho to vydržím, ale momentálně se mi zdá, že už na furt. Uvidíme.

Díky všem, kdo jste to tu četli. Mějte se co nejlíp.

Vysoká cena levné módy

Nějak to tu hnije, nechce se mi poslední dobou psát. Tak vás aspoň upozorním na zajímavý článek na Módním pekle. (Já vím, že MP určitě všichni znáte, ale kdyby vám to náhodou uniklo.)

Informace o módním průmyslu nejsou vlastně až tak šokující, ale je to tam dobře shrnuté. A já si jdu konečně koupit tu pasovku, abych si mohla došít sukni.

Ideální dovolená

Letošní léto plánuju být co nejmíň v Brně a co nejvíc znevyužívat pohostinnosti babiček. Právě jsme s klukama u našich a já zjišťuju, že mi ke štěstí stačí málo. Zahrada. Chodit celý den bos. Jíst venku. Posedávat v zahradní houpačce. 

K dokonalosti tomu chybí jen kousek. tak si to aspoň maluju. Ještě pár let. Až kluci trochu povyrostou, až budou v tom věku, že je člověk ráno vypustí ven a nevidí je až do večera, s krátkou přestávkou na oběd. To se pak s nima tak na týden nastěhuju k nějaké babičce. Je celkem jedno ke které, protože obě místa splňují dvě důležité podmínky - je tam zahrada a bohatě zásobená knihovna. Kluci budou lítat po zahradě a já se uvelebím v nějakém lehátku nebo na dece a budu hltat jednu knihu za druhou. (Letos jsem zatím přečetla jen trapných 8 knih, ach jo :( )

A to je vše. To je moje představa ideální dovolené, nic jiného nepotřebuju.

(Ale romantickou dovolenou ve dvou v Paříži bych taky nepohrdla, vo tom žádná :D )

O rozmazlování

Už to ve mně zraje nějakou dobu a dneska jsem na to zase narazila, tak to musí ven.

Každou chvíli někde slyším nebo čtu, že nějaké dítě je rozmazlené, že nějací rodiče svoje děti rozmazlují. Setkávám se s tím tak porůznu, někdy na internetu, někdy naživo. Zvláštní na tom je, že chování, které je takhle pojmenované, se dost liší.

A tak jsem přemýšlela, co se teda pod tím pojmem skrývá, a myslím, že jsem na to přišla. Rozmazlené dítě je takové, které se chová jinak, než by dotyčný očekával. A rodiče, kteří rozmazlují, to prostě dělají jinak, než my. A my to přece děláme správně a nejlíp, že jo.

Bylo by nám možná všem líp, kdybychom si konečně uvědomili, že nemusíme mít vždycky pravdu. Že ostatní to můžou vidět jinak, dokonce to můžou i dělat jinak, a přesto to není špatně. A píšu schválně "my", protože sama nejsem svatá, taky mě občas napadá "jak to můžou tomu dítěti dovolit, to je hrůza". Jenže patent na dokonalou výchovu nikdo z nás nemá.

Takové normální ráno

Během noci se mimino asi třikrát hlásilo o jídlo. Pak se vzbudilo ve čtyři ráno. Přesvědčili jste ho, že chce ještě spát. V pět už se ukecat nenechalo, tak jste ho potichounku vynesli z ložnice, aby se manžel se starším klukem neprobudili. Převlíkli jste ho, nakrmili, hráli si s ním. Kolem šesté se tváří, že by si zase zdřímlo. Uspali jste ho, dali do postýlky, vzbudilo se. Uspali jste ho podruhé, vzbudilo se za pět minut. Napotřetí, tak v sedm, se povedlo, uložili jste spící dítě do postýlky, potichounku odešli z ložnice (manžel a starší kluk už jsou v tu dobu vzhůru) a natáhli se na pohovku.

Snad se ještě trošku vyspím, říkáte si. Pomalu upadáte do sladké malátnosti, která už už chce přejít do regulérního spánku. A v tu chvíli přijde starší syn a strčí vám prst do nosu.

Válka s kluky

Jako matku dvou kluků mě tohle video dost zaujalo. Reflektuje sice primárně situaci ve Spojených státech, ale některé body by se určitě daly přenést i k nám.

Bohužel pouze anglicky.

To jsou radosti

To už tu dlouho nebylo. Vesmír asi usoudil, že se nudíme. A tak se nám pokazila pračka. Pro rodinu se dvěma dětmi velká radost. Ještě že už aspoň nepoužívám ty látkové plíny.

Jen teď nevím, jestli chodit s prádlem do Svratky nebo radši do Svitavy.

Zdravotní report

Kdyby to někoho zajímalo...

Byli jsme na tom slavném EEG (už před nějakou dobou) a Jája je z neurologického hlediska v pořádku. Zato má ovšem ploché nohy. Konec hlášení.

Kojení, kojení, věčné to utrpení...

No dobře, utrpení, to jsem přehnala. Ale opět tu máme problémy. Než se Pája narodil, byla jsem rozhodnutá to neřešit. Když to nepůjde, tak mu vrazím flašku a bude, nehodlám se trápit tak jako s Jájou, říkala jsem.

Jenže teď si říkám, když už jsme vydrželi ty čtyři měsíce... (první dítě vůbec, druhé čtyři měsíce, no ještě tak pět, šest dětí a bude to v cajku). Navíc ty naše problémy nejsou tak velké, měla jsem tu dvě skvělé laktační poradkyně, které mi to potvrdily, chce to jenom trochu doladit.

Aby nedošlo k omylu, nehroutím se. Jsem v pohodě, jen se na to teď potřebuju soustředit. Takže se omlouvám všem, kterým se neozývám, neodpovídám na sms a maily (protože si je nestíhám přečíst), nejdu s nimi do divadla, nekomentuju blogy a tak. Dejte mi čas.

Komentáře

Jen technická poznámka. Před nedávnem jsem spojila komentáře na blogu s komentáři Google+. Nedošlo mi ale, že lidé, kteří nemají Google účet, nebudou moct komentovat. Vracím se tedy ke starému způsobu, komentáře zde a na G+ budou oddělené. Takže kdo jste nemohli komentovat, mělo by to zase jít.