Ne, nedělala jsem si během posledních dní poznámky, takže ten nadpis vlastně trochu lže. Zatím to mám všechno jenom v hlavě a zápisky se z toho stanou teprve teď, na blogu.
A nebojte se, nehodlám vás děsit žádnými detaily.
Prolog - jak to všechno začalo
Když jsem koukala na různá videa z domácích porodů (Orgasmic Birth apod.), překvapilo mě, že se tam občas vyskytují starší děti. Ne že by mě to nějak pohoršovalo, ale ptala jsem se, jak se to dá skloubit? Kdo se o to dítě postará, když matka s otcem mají úplně jiné starosti?
No, tohle já naštěstí řešit nemusím, říkala jsem si. Až to na mě přijde, náš prvorozený už bude nějakých 200 kilometrů daleko. Ano, je pravda, že jsme měli i záložní plán pro případ, že se mimino rozhodne vylézt na svět dřív. Ale popravdě jsem byla ve skrytu duše přesvědčená, že si počká. Konec konců, v mém okolí se vyskytují spíše ženy, které přenášely, než ty, které rodily předčasně.
Den D se blížil. Tím tedy nemyslím termín porodu, ale den, kdy se měl Jája přesunout k babičce. V sobotu ráno ho měl tatínek naložit do auta, odvézt a rychle se vrátit zpátky do Brna. A pak už pro mě za mě klidně můžu rodit, říkala jsem si.
Samozřejmě, podle všech zákonů schválnosti, jsem se v pátek ráno vzbudila s bolestmi břicha. A tak jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je prožívat rozjíždějící se porod za přítomnosti aktivního děcka.
Dopoledne jsem tak různě polehávala a nechávala většinu věcí na svém muži. Obvykle by to určitě prošlo, protože tatínek je nejoblíbenější a když je doma, tak mě Jája v podstatě ignoruje. Ale teď najednou mě hrozně potřeboval, chodil za mnou s tím svým "máma, vstávat" a já musela furt dokola vysvětlovat, že vstávat nebudu.
No ale nevadí, jedeme dál. Během dopoledne mi volali a psali různí lidé, ne, že by věděli, že se něco děje, prostě si na mě zrovna v pátek vzpomněli, tak co, jak to jde, už jsi porodila? A já akorát mlžila, protože jsem si pořád nebyla jistá, jestli to jsou jenom poslíčci nebo už jako fakt jde do tuhého. (Přiznala bych se, že jsem si psala časy těch bolestí a muž si to zapisoval do tabulky a vyjel si z toho graf, ale vy byste se nám smáli.)
Po obědě šel Jája spát a já si mohla trošku odpočinout. Ale jen co vstal, začaly se intervaly mezi bolestmi zkracovat a my došli k názoru, že už to teda asi vážně je ono a povolali hlídací tetu - mého bratra.
Já jsem se mezitím rozhodla, že se naložím do vany, všude se píše, jak to pomáhá, tak to by v tom byl čert. Napustila jsem si vanu, vlezla do ní... a už tu byl prcek a prý "Chci se koupat." No než ho každou chvíli odhánět, to jsem ho do té vany radši vzala taky. A tak relaxace probíhala tak, že jsme se s prckem navzájem polívali vodou a já se snažila, aby toho moc nevylil na zem.
Když dorazil bratr, řešili jsme ještě jeden problém - že má taky děťátko, zatím tedy jen čtyřnohé, ale i o to je potřeba se postarat. A tak ho můj muž naložil do auta, aby rychle zajeli na Vinohrady, nakrmili a vyvenčili psa a pak se zase vrátili zpět. Já jsem sebevědomě prohlásila, že to je všechno v pohodě, ať nestresujou, o Jáju se tu chvilku postarat zvládnu a zatím se nic tak hrozného neděje.
Všechno probíhalo docela dobře, až do chvíle, kdy jsem zrovna rozdýchávala kontrakci (blbé slovo, které aspoň v mém případě vůbec neodpovídá realitě, ale co už) a Jája mezitím shodil na zem vánoční stromeček. Asi jako trest za to, že jsme ho nestihli uklidit včas. Seřvala jsem ho, chudáčka, na tři doby, což asi taky není ten nejlepší způsob, jak se uvolnit a soustředit se na porod.
Za chvíli naštěstí dorazili chlapi a převzali si kluka do péče. Já se přesunula na balón, houpala se a všichni jsme vlastně jen čekali, až přijde ta pravá chvíle, kdy se s mužem přesuneme do porodnice. Jenže se furt nic nedělo a tak musel opět zasáhnout náš prvorozený syn. Vyžádal si houpačku, můj muž a bratr ho na střídačku houpali a při tom si chystali večeři. Pak zrovna měli oba plné ruce práce, když Jája opět zavelel "Eště houpat" (protože sám se ještě rozhoupat neumí) a tak jsem se zvedla z toho balónu, že do něj strčím - a v tom mi praskla voda a bylo jasno. Jede se do porodnice.
Takže co z toho všeho vyplývá? Mít u porodu, alespoň ze začátku, starší dítě, je rozhodně zajímavý zážitek, který vám to může i urychlit. A pokračování bude (snad) příště.
