Ach jo.
Jen jsem si postěžovala, že marodíme, a situace se začala ještě zhoršovat.
Jájovi se k rýmě a kašli přidal ještě zanícený pindík (či jak tomu doma říkáte). Vyrazili jsme k paní doktorce, dostali mastičku a borovou vodu a šup zpátky domů. Načež mu začalo téct i z očí.
Večer nás tedy čekaly následující úkony: stříknout do nosa mořskou vodu, vypláchnout oči, vypláchnout pindíka, namazat pindíka, odsát nos. A k tomu ještě samozřejmě běžné "týrání" - vyndávání z vany, přebalování a oblíkání do pyžama (čištění zubů naštěstí docela zvládá).
A aby toho nebylo málo, tak Jájovi ve vaně podjely nohy a praštil se do hlavy.
Řev, řev a řev. Teď už spí a já se pomalu vzpamatovávám. Ach jo, tohle je snad nejhorší část celého toho mateřství - bojovat s ním pro jeho dobro a doufat, že to jednou pochopí a nezanechá to na něm žádné následky.
