Měli jsme druhé výročí svatby. Prý papírové.
1. výročí bavlněné, manželé si vyměňují kapesníčky. 2. výročí papírové - manželé si vyměňují rozvodové papíry? :) Omlouvám se za nejapný vtip, ale muselo to ven. U nás naštěstí žádné rozvodové papíry nekolují.
Loni jsme to nějak zazdili, zavaleni starostmi o čerstvě narozené mimino. Ale letos už jsme to jen tak odbýt nechtěli.
Domluvili jsme si hlídání, já jsem si oblékla svou nejkratší sukni, abych byla pro svého manžela dostatečně sexy (pak mi byla zima, ale maminka mě učila heslo "Parádo trp") a vyrazili jsme na večeři. Přesně do té restaurace, kde jsme před dvěma lety měli svatební hostinu. Ať je to stylové.
Sice jsem dostala studený a tuhý steak, ale co na tom, hlavně, že jsme si po dlouhé době mohli takhle spolu vyrazit, najíst se bez toho, abychom každou chvíli odbíhali od stolu nebo se dělili o jídlo s prckem, prostě si trochu oddychnout.
A víte co? Povídali jsme si o všem možném, ale nakonec jsme stejně skončili u tématu Jára. Nechat ho večer doma je jedna věc, ale z hlavy už ho asi nevymažeme.
