Health month - jedenáctý měsíc

Tak a je tu konec listopadu. Nějak to uteklo. Je čas opět zrekapitulovat, co se mi dařilo a co méně.

Pravidla na tenhle měsíc byla:

- žádný cukr - Jsem opravdu naivní. Omezit úplně cukr? Ani náhodou. Ale musím říct, že se mi to alespoň dařilo držet více méně pod kontrolou, už mě nehoní mlsná tak často jako dřív. Tak snad alespoň k něčemu ta snaha byla.

- 3krát týdně psát do deníku - Ze začátku mi to šlo docela dobře, dokonce jsem psala každý den, ale časem se to začalo nějak opakovat. Holt ženská na mateřské asi nemá hlavu plnou zajímavých myšlenek. Ale alespoň jsem si trochu procvičila rukopis.

- 5krát týdně psát - První půlka měsíce docela úspěšná, dokončila jsem 3 povídky. Ale pak jsem nějak ochabla, asi budu muset počkat na další vlnu inspirace a chuti do práce.

A co v prosinci? Hlavně se nesmějte. Inspirována tímto článkem, rozhodla jsem se pro adventní půst. Pravidla tedy zní:

- žádné maso (s výjimkou ryb)
- žádné mléčné výrobky
- žádné pečivo
- max. 1 skleničku alkoholu týdně
- žádná televize (a tím se nemyslí jen to, co dávají naše televizní kanály, ale i seriály z internetu)
- max. 15 minut denně na internetu

Cukr si nezakazuju, nejsem zas TAK naivní, abych si myslela, že v čase předvánočních příprav mám šanci to vydržet.

Sama jsem zvědavá (jako každý měsíc, ale tentokrát ještě víc), jak tahle moje předsevzetí dopadnou. Jo, dát si je, to je jednoduché, ale dodržet to, to bude ta správná sranda.

Hlídačky.cz

Máte už svou chůvu?

Jáju nám zatím někdo hlídal jen dvakrát, pokaždé večer, když spal. Přiznám se, že si nedokážu moc představit, že bych ho (nespícího) někomu nechala na pár hodin hlídat. Je to zatím takový mamánek a představa, jak celou dobu pláče a naříká, by mi rvala srdce.

A možná právě proto bych měla. Aby si začal zvykat i na cizí lidi. A já bych si třeba mohla zajít v klidu nakoupit, aniž bych pro samé žvatlání s miminem zapomněla na polovinu věcí ze seznamu. A mám v hlavě pořád nějaké ty plány na občasnou práci... prostě jsem si pomalu začala dělat přehled o tom, jaké jsou možnosti. Hlídací agentury, miniškoličky (jedna v našem domě, jen o patro níž :)), pořád to nebylo úplně ono.

A tak se konečně (ve třetím odstavci, hurá) dostávám k tomu, co chci sdělit. Narazila jsem na nový projekt Hlídačky.cz. Můžete si tam snadno najít hlídání pro své děti, projít si hodnocení hlídaček, jejich zkušenosti apod. Podle mě jde o dobrý nápad, na webu se dneska hodnotí kde co od filmů přes vysavače až po řemeslníky, tak proč by to nemohlo fungovat i u babysittingu.

Hned na úvod upozorním, že zatím je server určený jen pro rodiče a hlídačky z Brna. Bylo mi ale prozrazeno, že spuštění pro zbytek ČR chystají velmi brzy, takže následující informace můžou být určitě užitečné i pro mimobrněnské.

Princip je jednoduchý, zadáte den a hodinu, kdy potřebujete hlídání, a vyskočí vám děvčata (žádného chlapce jsem si zatím nevšimla), která mají v tu dobu čas. Abyste mohli hlídačku kontaktovat, je třeba být přihlášený. Buď můžete použít přihlášení přes Facebook nebo si vytvořit účet přímo na Hlídačkách. V profilu každé dívky vidíte krátké představení, přehled o tom, s jak starými dětmi má zkušenosti, jaká je její cena za hodinu hlídání a taky co o ní píší jiní rodiče.

Právě v posledním bodě je trochu zádrhel. Projekt je nový a obsah je tedy logicky potřeba teprve vytvořit. Chův je na serveru už registrováno dost a co jsem je tak zhruba procházela, jedna zajímavější než druhá. Tvůrcům webu se opravdu podařilo tam přitáhnout kvalitní hlídačky se spoustou zkušeností. Teď je třeba vytvořit obsah ze strany rodičů, komentáře, propojení na FB (aby se vám mohlo zobrazovat, co si o dané hlídačce myslí třeba vaši FB přátelé), prostě je třeba začít službu používat.

Můžete si samozřejmě říct, že si počkáte. Ale není vzrušující být u rozjezdu něčeho zajímavého?  A třeba pomoct dobré věci? Já myslím, že to může stát za to. Takže mě omluvte, jdu si vybrat hlídačku pro Jáju.

Cvičme v rytme

Začala jsem se cvičit. Není za tím žádné dlouhodobější promýšlení, prostě jsem náhodou narazila na jméno Jillian Michaels a rozhodla se vyzkoušet její 30 days shred. (Jestli jste si toho ještě nevšimli nebo to není z mých zápisků úplně jasné, občas jsem tak trochu impulziví.)

Tohle cvičení nemůžu dělat, když prcek spí, protože se bojím, že by ho video s komentářem budilo. Navíc jsem si řekla, co si budu krást čas ze zaslouženého odpoledního odpočinku. A tak cvičím dopoledne. A ve spojení s Jájou je to opravdu zábava.

Cvičení je rozdělené na 3 cykly, každý obsahuje 2 minuty posilování s činkami, 2 minuty aerobního cvičení a 1 minutu posilování břicha. Důležité je vůbec se během těch 20 minut nezastavit. V praxi to vypadá asi takhle:

- Posilování s činkami - Jája se mi snaží činky vzít, já se je snažím před ním ubránit a nepraštit ho do hlavy. Zvláštním případem tohoto posilování jsou kliky. To se mi Jája pokouší vlézt na záda nebo se o mě alespoň opírá. A já opravdu nejsem nijak zvlášť trénovaný jedinec.

- Aerobní cvičení - většinou různé poskoky. Jája se snaží mě obejmout kolem nohou a vyšplhat na mě. Já mu uhýbám, takže poskakuju po celé kuchyni.

- Posilování břicha - tady máme dvě varianty. Buď na mě mrňous nasedne jako na koně (vlastně na chcíplého koně, protože ležím na zádech, ale chápete) a řehtá se, jak se máma snaží pokračovat ve cvičení. Anebo mi vyhrne tričko a štípe mě do břicha.

Mezi tím vším ještě samozřejmě různě padá, brečí, hrabe do věcí, do kterých nesmí, zavírá se ve vedlejším pokoji a podobně. Já se snažím mu v tom všem zabránit a zároveň dodržet pravidlo, že se u cvičení nesmím zastavit.

Když to shrnu, cvičení s miminem je neskutečná sranda. Neváhejte a vyzkoušejte to. (Bezdětným ráda našeho juniora zapůjčím.)

Den naprd

Omlouvám se za vulgarismus v nadpise, ale jinak se to říct nedá. Začalo to mým ranním probuzením se začínajícím zánětem močových cest, pokračovalo řvoucím Jájou a zakončila jsem to večer neúspěchem v kuchyni. (Aspoň, že ten Davis Cup vyšel :))

Dnes byl prostě den jako stvořený pro založení dalšího fail blogu. A tak po Deníku neschopné matky je tu nově Deník neschopné kuchařky. Račte dál.

(Ale nebojte se, tenhle blog nezanikne, určitě bude spousta materiálu pro oba.)

Vztekloun neboli spurok

Zajímalo by mě, kdo přišel s tím, že období vzdoru začíná kolem tří let. Podle mě začíná už brzy po narození, akorát malé mimino ještě nemá dost schopností na to se pořádně vztekat.

Jára se obzvlášť poslední dobou rozčiluje furt a furt.

Že mu nechci dovolit si s něčím hrát.
Že mu zakazuju jíst kočičí granule.
Že nesmí lozit do kočičích záchodků.
Že mu chci oblíct kalhoty, mikinu, svetr, cokoli.
Že ho chci přebalit.
Že nedělám přesně to, co on chce (a jak to mám proboha vědět?)
Že mu utíkají kočky a nechtějí se nechat tahat za nohy a za ocas.
A spousta dalších důvodů by se ještě našla.

Občas to vypadá, jako by ty situace vyhledával schválně, jen aby se mohl vztekat. Podle mě už přesně ví, co ano a co ne. Takže jde najisto. Leze do odpadkového koše. Vykážu ho odtamtud a šup, už je u kočičích misek. A když je mu zakázáno i to, zamíří přímo ke knihovně a začne vytahovat knihy. Přitom těch věcí, co může, je daleko víc. Jenže zakázané ovoce očividně lépe chutná už v raném věku.

Nejvíc mě ale dostává, když se vzteká na fyzikální zákony. Prostě svět nefunguje podle jeho představ. Dneska se např. snažil dát do zavřené krabičky fazoli. Několikrát jsem mu ukázala, že ji musí napřed otevřít. Jenže to není tak, jak to chce ON.

Ach jo, po kom to to dítě má?

Poznámka nakonec: Spurok je od slova spurovat. Napsané to vypadá divně, ale jinak skvělé slovo.