Připíchnutá

Tak už mě taky dostali.

Dlouho jsem Pinterestu vzdorovala, říkala jsem si, že to není nic pro mě, to je pro lidi, jako je třeba Rosa, lidi kreativní, se vkusem a s láskou k různým stylovým vychytávkám.

Jenže pak jsem se začala ztrácet v záložkách ohledně šití, které jsem si uložila na počítači. Protože textový popis se v tomhle případě obrázku nemůže rovnat. A říkala jsem si, že na to by ten Pinterest třeba mohl být dobrý.

Navíc teď máme v práci docela mrtvo, sedíme u těch svítících obrazovek a marně klikáme na "Obnovit", maily prostě nechodí. Ostatní tráví čas na Facebooku, ale my pozéři, co jsme si ho zrušili, se nudíme.

Tak jsem si nakonec účet na Pinterestu založila. Teď se jím probírám a musím se hlídat, abych chvílemi nahlas nekvičela "Jé, to je sladké" nebo "Jezuskote, to je ale roztomilé". No jo, dětské oblečení je prostě nepřekonatelné.

Každopádně, jestli se mi podaří ušít alespoň část toho, co jsem si zatím připíchla na nástěnky, budu na sebe fakt hrdá. Momentálně mám v merku kapsář do auta, jen čekám, až dorazí objednané látky. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne.

Kdyby někoho zajímal odkaz, tak tu: http://pinterest.com/danka83/boards/

Nestíhám, nesvačím...

... teda na svačinu si čas najdu , jinak bych to asi nezvládla.

Ale nějak nestíhám psát na blog. To mi nikdo neřekl, že pracovní život přináší takové problémy.

Kdy mám psát? Ráno, zatímco se snažím  vypravit dítě i sebe do světa? Ještě, že P. se vypraví sám :)

V práci? To se mi moc nechce, open space není ideální místo na psaní osobních zápisků. (I když teď to zrovna porušuju.)

Řeklo by se večer, ale to chci taky strávit nějaký čas se svým synem a mužem a ne sedět u počítače. A taky bývám docela dost utahaná.

Tak kdy teda, kdy? A přitom mám hlavu plnou nápadů.

Musím to nějak vyřešit. Do té doby se aspoň pochlubím kloboukem/čepicí číslo 3 (a teď už bych měla šít i něco jiného než pokrývky hlavy :))

 

A teď zpět do práce. Mějte se blaze a užívejte léta.