Manželské etudy

Na dvojce teď dávají každou neděli Manželské etudy a Manželské etudy po dvaceti letech od Heleny Třeštíkové. Pokud jste ještě nezaznamenali a baví vás dokumenty, tak doporučuju, zbývají ještě tři díly (podle webu ČT).

Před nedávnem dávali taky na ČT dokumentární seriál od Eriky Hníkové Navždy svoji a jestli si můžu dovolit malé srovnání, tak oproti Manželským etudám to bylo dost zklamání. Nechci srovnávat formát, chápu, že časosběrný dokument dává úplně jiné možnosti, ale výběr párů u Hníkové byl tristní a taky to podle toho dopadlo. Místo průměrných lidí, kteří by opravdu  mohli ukázat, jak na tom v současné době novomanželé jsou, se to zvrhlo v podivnou reality show, kde nejnormálnější pár nakonec byli silně věřící, kteří si schovávali první sex až po svatbě. No nic, doba si to asi žádá, ale mně jsou rozhodně sympatičtější Manželské etudy. Možná jsou nudnější, ale připadají mi pravdivější.

Při sledování těchhle dokumentů mě vždycky napadá, jak by asi vypadal takový film o nás, o mě a o P. Jak asi dopadneme, jak na tom budeme za pět, deset, dvacet let? A upřímně doufám v jedno - že tenhle fiktivní film o našem manželství bude hodně nudný. Žádné hádky na kameru ani za kamerou, žádná životní dramata. Nechci tím říct, že se chci v manželství a v životě nudit, ale nechci zažívat žádné "divácky atraktivní" situace. To bych si moc moc přála.

Un heureux événement

Muž mi odjel na víkend pryč, tak jsem si udělala dneska večer kino a hned spěchám referovat o shlédnutém filmu, který se sem tématem velice dobře hodí.

Jmenuje se to Radostná událost, je to francouzský film a líbil se mi neskutečně moc. Téma docela banální, mladý sympatický pár, první těhotenství, první rok rodičovství a vše co k tomu patří. Zpracováno tak hezky a pravdivě, až se přiznám, že jsem to skoro celé probrečela, jak mi to připomínalo můj vlastní život.

Jestli budete mít možnost, rozhodně doporučuju.

Šprtka

Tak jo, teď přijde přiznání. Mám ráda matiku.

Když jsem byla asi ve čtvrté třídě, tak jsem si dobrovolně počítala příklady z nějaké sbírky úloh, co se nám doma povalovala (kdo ví, kde se to tam vzalo). Prostě mě to bavilo.

A bavilo mě to potom i na střední a nakonec jsem z matiky i maturovala. Mimochodem, to jsou kecy, že na matiku jsou spíš kluci. V naší třídě se k maturitě z matiky odhodlaly jen dvě osoby - obě ženského pohlaví.

Taky jsem uvažovala o možnosti jít to studovat na výšku. Líbil se mi obor aplikovaná matematika, ne že bych věděla, co to znamená, ale znělo to hezky. Jenže když jsme se tehdy ještě s jedním spolužákem vydali na den otevřených dveří na Ostravskou univerzitu (přísahám, že tahle historka je pravdivá), zjistili jsme až v Ostravě, že vlastně přesně nevíme, kde ta škola je. Tak jsme zapadli do čajovny a já to vzala jako znamení. A skončila v Brně na francouzštině.

O deset let později...

Už ani nevím, která dobrá duše před měsícem na FB nalinkovala článek o online vzdělávání. Psali v něm, jak je to dnes jednoduché, a odkazovali na www.coursera.org. Doposud jsem neměla tušení, že něco takového existuje. Stránka, která obsahuje online kurzy různých amerických univerzit (a pomalu se prý začínají přidávat i evropské). Zadarmo. A protože jsem, jak už jsem se párkrát zmínila, mírně impulzivní, zapsala jsem se hned na kurz matiky.

A tak si od tohodle pondělí ve volných chvílích počítám. Zatím je to teda jenom opakování střední školy (a v některých případech i základní, skoro jako ty slovní úlohy ze čtvrté třídy), ale doufám, že příští týden už se naučím i něco nového.

Ptáte se proč? Jen tak. S největší pravděpodobností mi to v životě k ničemu nebude, toho jsem si dobře vědoma. O to větší z toho mám radost. Občas by člověk asi měl zapomenout na otázky proč, k čemu, komu tím prospějete - a prostě se jen bavit.

(Mimochodem, na té stránce jsou kurzy ze všech možných oborů, i humanitních, pokud by to někoho zajímalo.)

Louis CK

Chci vám představit svého oblíbeného stand-up komika. Konec konců, doma se nic neděje a já jsem si slíbila, že budu psát na blog častěji než jednou za měsíc.

A navíc, Louis CK se sem perfektně hodí. Možná ne na první pohled - chlápek, co dělá sprosté vtipy a vykládá o tom, jak má mizerný život (40 let, rozvedený, nijak extra pohledný). Jenže mezi zdroje jeho vtipů patří také jeho dvě dcery. Když už je člověk z výchovy potomka hodně vyšťavený, nezbývá než si z toho dělat legraci.

Možná jste ho viděli v seriálu Lucky Louie, mám pocit, že běžel na HBO. Obzlášť mě bavil díl, který se přímo týkal výchovy.

Později vznikl ještě seriál Louie, ne už typický sitcom, ne všechny scény jsou k popukání, ale já osobně ho doporučuju. Ale nejvíc ze všeho mám stejně jeho výstupy "na stojáka". Bohužel jen anglicky, ale jde mu docela dobře rozumět.

Jaký je rozdíl mezi klukama a holkama?

Trošku delší a ukřičený výstup ohledně výchovy, přeneste se přes spoustu "fuck" a "shit", je tam hodně dobrých postřehů.

A nakonec jeden, který se dětí netýká, ale prostě se mi líbí.

Hlídačky.cz

Máte už svou chůvu?

Jáju nám zatím někdo hlídal jen dvakrát, pokaždé večer, když spal. Přiznám se, že si nedokážu moc představit, že bych ho (nespícího) někomu nechala na pár hodin hlídat. Je to zatím takový mamánek a představa, jak celou dobu pláče a naříká, by mi rvala srdce.

A možná právě proto bych měla. Aby si začal zvykat i na cizí lidi. A já bych si třeba mohla zajít v klidu nakoupit, aniž bych pro samé žvatlání s miminem zapomněla na polovinu věcí ze seznamu. A mám v hlavě pořád nějaké ty plány na občasnou práci... prostě jsem si pomalu začala dělat přehled o tom, jaké jsou možnosti. Hlídací agentury, miniškoličky (jedna v našem domě, jen o patro níž :)), pořád to nebylo úplně ono.

A tak se konečně (ve třetím odstavci, hurá) dostávám k tomu, co chci sdělit. Narazila jsem na nový projekt Hlídačky.cz. Můžete si tam snadno najít hlídání pro své děti, projít si hodnocení hlídaček, jejich zkušenosti apod. Podle mě jde o dobrý nápad, na webu se dneska hodnotí kde co od filmů přes vysavače až po řemeslníky, tak proč by to nemohlo fungovat i u babysittingu.

Hned na úvod upozorním, že zatím je server určený jen pro rodiče a hlídačky z Brna. Bylo mi ale prozrazeno, že spuštění pro zbytek ČR chystají velmi brzy, takže následující informace můžou být určitě užitečné i pro mimobrněnské.

Princip je jednoduchý, zadáte den a hodinu, kdy potřebujete hlídání, a vyskočí vám děvčata (žádného chlapce jsem si zatím nevšimla), která mají v tu dobu čas. Abyste mohli hlídačku kontaktovat, je třeba být přihlášený. Buď můžete použít přihlášení přes Facebook nebo si vytvořit účet přímo na Hlídačkách. V profilu každé dívky vidíte krátké představení, přehled o tom, s jak starými dětmi má zkušenosti, jaká je její cena za hodinu hlídání a taky co o ní píší jiní rodiče.

Právě v posledním bodě je trochu zádrhel. Projekt je nový a obsah je tedy logicky potřeba teprve vytvořit. Chův je na serveru už registrováno dost a co jsem je tak zhruba procházela, jedna zajímavější než druhá. Tvůrcům webu se opravdu podařilo tam přitáhnout kvalitní hlídačky se spoustou zkušeností. Teď je třeba vytvořit obsah ze strany rodičů, komentáře, propojení na FB (aby se vám mohlo zobrazovat, co si o dané hlídačce myslí třeba vaši FB přátelé), prostě je třeba začít službu používat.

Můžete si samozřejmě říct, že si počkáte. Ale není vzrušující být u rozjezdu něčeho zajímavého?  A třeba pomoct dobré věci? Já myslím, že to může stát za to. Takže mě omluvte, jdu si vybrat hlídačku pro Jáju.

Den naprd

Omlouvám se za vulgarismus v nadpise, ale jinak se to říct nedá. Začalo to mým ranním probuzením se začínajícím zánětem močových cest, pokračovalo řvoucím Jájou a zakončila jsem to večer neúspěchem v kuchyni. (Aspoň, že ten Davis Cup vyšel :))

Dnes byl prostě den jako stvořený pro založení dalšího fail blogu. A tak po Deníku neschopné matky je tu nově Deník neschopné kuchařky. Račte dál.

(Ale nebojte se, tenhle blog nezanikne, určitě bude spousta materiálu pro oba.)

Hudební

Chci vás pozvat na koncert, co vy na to? Kdybyste měli v listopadu čas, přijďte si poslechnout písničkářku s kouzelným jménem Lucie Niemelä.

Lucianka má sice finské příjmení, ale původem je od nás ze Slezska. Po maturitě ale odjela na daleký sever, vdala se tam, vystudovala a začala hudební kariéru. (A my všichni, co jsme ji na gymplu znali, se vůbec nedivíme, protože už tehdy byla skvělá.)

Žije tedy ve Finsku, CD vydala v Německu (ach, ta globalizace), ale občas naštěstí přijede i do své rodné země a uspořádá pár koncertů. Rozhodně si ji nenechte ujít, pokud budete mít možnost.


14.11. BRATISLAVA, Kafe Scherz 20:00
15.11. VESELí NAD MORAVOU, Cafe Pierre 19:00
16.11. BRNO, Podobrazy 20:00
17.11. PRAHA, Divadlo Dobeška /s kapelou RICHARD 20:00

Pokud byste šli na brněnský koncert, tak se tam třeba uvidíme.

A pokud byste se chtěli o Lucii něco víc dozvědět, tak šup sem.

A nakonec samozřejmě písnička, abyste věděli, na co vás vlastně lákám.

Biovýlet

Rychle se musím podělit o páteční zážitky, než všechno zapomenu.

Vydali jsme se do Jihlavy na biozemědělský den na Sasově. Lidí se sešlo opravdu hodně, až jsem byla překvapená. Ale je vidět, že tahle farma už je asi dost známá a má své zákazníky. (My jsme si tam popravdě zatím objednali jenom jednou, ale určitě plánuju to co nejdříve zopakovat.)

Celé procesí se napřed vydalo podívat na telecí trojčata, což je velká vzácnost, jak jsme se dozvěděli, neboť kráva mívá většinou jedno, výjimečně dvě telata. Pak se šlo na prasátka - chov přeštických vepřů pod širým nebem. Následovala procházka lesem čtyřmetrových konopných rostlin. A nakonec bioplynová stanice, kterou jsme si s mužem bohužel pořádně neprohlídli, protože Jára už měl docela hlad.

Celou dobu nás provázel majitel firmy pan Sklenář. Povídal nám spoustu věcí o biozemědělství, všechno to mělo hlavu a patu a člověk měl pocit, že tady to opravdu dělají s nadšením a snaží se, aby jejich činnost měla i nějaký hlubší smysl. Bylo strašně fajn vidět a slyšet, že takoví lidé ještě existují.

Přeštíci, které tady chovají, nejsou jen tak obyčejná prasátka. Je to původní české plemeno a Sasov je zapojen do programu na záchranu jejich genofondu. A víte, jak tomu můžete pomoct vy? Že je budete jíst! (Omlouvám se, jestli sem chodí nějaký vegetarián, kterého se to dotklo, ale je to tak.) Takže pokud chcete udělat něco pro přírodu, šup šup, objednejte si kus vepřového ze Sasova. Litovat určitě nebudete.

Eco Capart

Obvykle reklamu nedělám, ale myslím si, že v tomhle případě to stojí za to. Chci (nejen) maminkám (nejen) z Brna doporučit obchůdek s dětskými věcmi Eco Capart.

Zaměřují se hlavně na látkové pleny a věci pro nošení dětí, ale koupíte tam i hračky nebo eko drogerii.

A teď proč vlastně tenhle obchod doporučuju, když je takových na internetu spousta? Inu, právě proto. Všimněte si, že v téhle oblasti se rozhodně nebojuje cenou. Všechny tyhle eko věci koupíte všude přibližně za stejný peníz. Co ale může dělat rozdíl, je přístup k zákazníkovi.

Dřív jsem chodila do jiného brněnského obchodu (nebudu ho jmenovat, ale brněnské eko matky asi budou vědět). Co jsem potřebovala, to měli, ale vždycky jsem měla tak trochu pocit, že je tam obtěžuju. Nebyli vyloženě nepříjemní, ale extra přátelští taky ne.

Pak otevřeli Eco Caparta, tak jsem se tam šla mrknout. Příjemná obsluha, ochotná poradit, milá v každém ohledu.

Včera jsem objednávala z jejich stránek nějaké věci, že si je dneska vyzvednu. Dárky pro kamarády, ke kterým jedeme na víkend. Paní mi dneska volala, že bohužel jednu z těch věcí nemá, ale že ji napadlo, že to třeba potřebuju rychle, tak jsme se domluvily na jiné variantě.

Pro srovnání, ve výše zmíněném nejmenovaném obchodě jsem si takhle taky jednou objednala věci k osobnímu vyzvednutí, všechny měly být na skladě, ale holt se stalo, že nebyly. Nikoho ani nenapadlo mi dát vědět, že je třeba na to čekat déle než bylo původně uvedeno.

Možná jsem postižená od té doby, co jsem dělala v zákaznickém servise, možná je to taky tím, že jsem strašně nesmělá a potřebuju, aby na mě lidi byli hodní. Já prostě na přístup k zákazníkovi dám ze všeho nejvíc. Takže pokud potřebujete nějakou tu plínu nebo šátek, zkuste Eco Caparta.

Poznámka: Jediná nevýhoda je, že se musí platit hotově, ale je to v centru, bankomat na každém rohu, tak se to dá zvládnout.