No dobře, utrpení, to jsem přehnala. Ale opět tu máme problémy. Než se Pája narodil, byla jsem rozhodnutá to neřešit. Když to nepůjde, tak mu vrazím flašku a bude, nehodlám se trápit tak jako s Jájou, říkala jsem.
Jenže teď si říkám, když už jsme vydrželi ty čtyři měsíce... (první dítě vůbec, druhé čtyři měsíce, no ještě tak pět, šest dětí a bude to v cajku). Navíc ty naše problémy nejsou tak velké, měla jsem tu dvě skvělé laktační poradkyně, které mi to potvrdily, chce to jenom trochu doladit.
Aby nedošlo k omylu, nehroutím se. Jsem v pohodě, jen se na to teď potřebuju soustředit. Takže se omlouvám všem, kterým se neozývám, neodpovídám na sms a maily (protože si je nestíhám přečíst), nejdu s nimi do divadla, nekomentuju blogy a tak. Dejte mi čas.