Už dvakrát jsem si stěžovala, že Jája miluje tatínka a na mě zvysoka... kašle.
Ale situace se pomalu mění, nevím, jestli je to proto, že se kvůli práci/školce nevídáme furt a furt jako dřív, nebo jestli je to prostě věkem či skvrnami na slunci. Každopádně už občas mám i štěstí a moje dítě mi projeví jakous takous náklonost.
Zatím je to ale docela diferencované. Tatínek je nejlepší na hraní a mazlení. A když k nám prcek v noci leze do postele nebo chce ráno brzy vstávat, jsem většinou upřednostňována já, přestože to má na P. půlku postele blíž. Ale to ne, vleze si ke mně a pak mě spokojeně celou noc kope. Následně mě ráno vytáhne z postele s radostným: "Vstávat!", zatímco tatínka nechá ohleduplně spát.
No nevadí, měla bych být vděčná aspoň za to málo. A navíc včera, včera! Odtáhl tátu do ložnice, tam ho nechal a přišel se přitulit ke mně do kuchyně. P. se tvářil trochu zklamaně, ale aspoň ví, jak se většinu času cítím já.
Teď jenom čekám, jak se to všechno zase změní od listopadu, až zase nastoupím na mateřskou.
