Už to ve mně zraje nějakou dobu a dneska jsem na to zase narazila, tak to musí ven.
Každou chvíli někde slyším nebo čtu, že nějaké dítě je rozmazlené, že nějací rodiče svoje děti rozmazlují. Setkávám se s tím tak porůznu, někdy na internetu, někdy naživo. Zvláštní na tom je, že chování, které je takhle pojmenované, se dost liší.
A tak jsem přemýšlela, co se teda pod tím pojmem skrývá, a myslím, že jsem na to přišla. Rozmazlené dítě je takové, které se chová jinak, než by dotyčný očekával. A rodiče, kteří rozmazlují, to prostě dělají jinak, než my. A my to přece děláme správně a nejlíp, že jo.
Bylo by nám možná všem líp, kdybychom si konečně uvědomili, že nemusíme mít vždycky pravdu. Že ostatní to můžou vidět jinak, dokonce to můžou i dělat jinak, a přesto to není špatně. A píšu schválně "my", protože sama nejsem svatá, taky mě občas napadá "jak to můžou tomu dítěti dovolit, to je hrůza". Jenže patent na dokonalou výchovu nikdo z nás nemá.
