Během noci se mimino asi třikrát hlásilo o jídlo. Pak se vzbudilo ve čtyři ráno. Přesvědčili jste ho, že chce ještě spát. V pět už se ukecat nenechalo, tak jste ho potichounku vynesli z ložnice, aby se manžel se starším klukem neprobudili. Převlíkli jste ho, nakrmili, hráli si s ním. Kolem šesté se tváří, že by si zase zdřímlo. Uspali jste ho, dali do postýlky, vzbudilo se. Uspali jste ho podruhé, vzbudilo se za pět minut. Napotřetí, tak v sedm, se povedlo, uložili jste spící dítě do postýlky, potichounku odešli z ložnice (manžel a starší kluk už jsou v tu dobu vzhůru) a natáhli se na pohovku.
Snad se ještě trošku vyspím, říkáte si. Pomalu upadáte do sladké malátnosti, která už už chce přejít do regulérního spánku. A v tu chvíli přijde starší syn a strčí vám prst do nosu.
