Tak jo, teď přijde přiznání. Mám ráda matiku.
Když jsem byla asi ve čtvrté třídě, tak jsem si dobrovolně počítala příklady z nějaké sbírky úloh, co se nám doma povalovala (kdo ví, kde se to tam vzalo). Prostě mě to bavilo.
A bavilo mě to potom i na střední a nakonec jsem z matiky i maturovala. Mimochodem, to jsou kecy, že na matiku jsou spíš kluci. V naší třídě se k maturitě z matiky odhodlaly jen dvě osoby - obě ženského pohlaví.
Taky jsem uvažovala o možnosti jít to studovat na výšku. Líbil se mi obor aplikovaná matematika, ne že bych věděla, co to znamená, ale znělo to hezky. Jenže když jsme se tehdy ještě s jedním spolužákem vydali na den otevřených dveří na Ostravskou univerzitu (přísahám, že tahle historka je pravdivá), zjistili jsme až v Ostravě, že vlastně přesně nevíme, kde ta škola je. Tak jsme zapadli do čajovny a já to vzala jako znamení. A skončila v Brně na francouzštině.
O deset let později...
Už ani nevím, která dobrá duše před měsícem na FB nalinkovala článek o online vzdělávání. Psali v něm, jak je to dnes jednoduché, a odkazovali na www.coursera.org. Doposud jsem neměla tušení, že něco takového existuje. Stránka, která obsahuje online kurzy různých amerických univerzit (a pomalu se prý začínají přidávat i evropské). Zadarmo. A protože jsem, jak už jsem se párkrát zmínila, mírně impulzivní, zapsala jsem se hned na kurz matiky.
A tak si od tohodle pondělí ve volných chvílích počítám. Zatím je to teda jenom opakování střední školy (a v některých případech i základní, skoro jako ty slovní úlohy ze čtvrté třídy), ale doufám, že příští týden už se naučím i něco nového.
Ptáte se proč? Jen tak. S největší pravděpodobností mi to v životě k ničemu nebude, toho jsem si dobře vědoma. O to větší z toho mám radost. Občas by člověk asi měl zapomenout na otázky proč, k čemu, komu tím prospějete - a prostě se jen bavit.
(Mimochodem, na té stránce jsou kurzy ze všech možných oborů, i humanitních, pokud by to někoho zajímalo.)
