Chtěla bych předem upozornit, že celý tenhle příspěvek se bude týkat dětí a matek na pískovišti. A navíc ani nebude nijak extra vtipný.
Momentálně sice prší, ale posledních pár hezkých dní jsme s prckem využili k návštěvě hřiště. A dá-li nám matka příroda ještě pár hezkých dní, určitě tam ještě zamíříme.
Zdá se mi, že mezi matkami je velice v kurzu říkat, jak nesnášejí pískoviště. Nějak jsem ještě nezjistila proč. Pravda, byla jsem tam jen párkrát. Ale nepřipadalo mi to jako čiré peklo. Ostatní matky se mi nezdály být úplně pitomé a i kdyby byly, člověk se s nimi bavit nemusí. Klidně může sedět na lavičce s knihou či časopisem a zpovzdálí kontrolovat hrající si dítě. (Samozřejmě záleží i na tom dítěti, ale to teď není podstatné.)
Jára je navíc na pískovišti (a na hřišti obecně) nadšený, protože jsou tam děti. Tak málo mu stačí ke štěstí. Takže za sebe můžu (zatím) říct, že pískoviště je velké dobro.
Narazila jsem ovšem na první "problém". Jak je to s půjčováním hraček?
Náš mrňous se párkrát vetřel mezi hrající si děti a bral jim jejich kyblíčky, hrabičky a tak. Proto jsem usoudila, že je načase mu pořídit vlastní výbavu. S velkou hrdostí jsem pak na písek vysypala oranžový kyblíček a pár báboviček. Jára si s tím sice ještě neumí hrát tak, jak je třeba, ale aspoň nebude za chudáčka, který nemá vlastní hračky. A nabyla jsem dojmu, že je běžné mít na písku všechno tak nějak dohromady. Tak prosím, děti, poslužte si.
K mému překvapení se objevily maminky, které svým dětem zakazovaly brát si cizí věci. A nemyslím tím jenom někomu z ruky, ale i jen tak volně ležící na zemi. Zdá se mi problematické vysvětlit tak malému dítěti, že si z těch věcí může brát jen něco. Navíc ve mně hrklo. Jára si cizí hračky bere bez zaváhání. Znamená to, že na mě brzy vystartuje nějaká nespokojená maminka?
Když se nějaký takový zákaz týkal našich věcí, měla jsem tendenci říkat: "Ale to nevadí, klidně si to vezmi." Jenže pak jsem se zase zarazila. Tím bych přeci podrývala autoritu jeho maminky. Na to nemám právo. Když řekla, že si to brát nesmí, tak nesmí. Na druhou stranu pak vypadám jako škrt, ne?
Ideální by možná bylo učit děti, že se musí předem zeptat, než si něco vezmou. Ale i to je problém, pokud je na písku deset dětí a padesát báboviček. Jak má prcek vědět, co komu patří?
Asi (určitě) to moc řeším, ale prostě by mě zajímalo, jak to vidí ostatní matky.
