Měla jsem už tradičně tři pravidla.
Omezení vodních dýmek jsem zvládla bez problémů. Přiznám se, měla jsem jednu, párkrát jsem si potáhla, ale nakonec mi to ani nechutnalo, odvykám (nebo stárnu?).
Dodržování ranní a večerní rutiny se mi daří střídavě, jsem holt líná a někdy se mi opravdu nechce. Ale většinou udělám alespoň to nejnutnější.
Zato omezení cukru, to je katastrofa. Je potřeba to říct hezky nahlas - jsem závislá. Jmenuju se Dana a jsem cukroholik. Ale nevzdávám se.
V měsíci listopadu bych chtěla:
- Omezit cukr - a to úplně, myslela jsem, že když si povolím jednou týdně, tak to bude lepší, ale je to spíš naopak, zdá se mi.
- 3krát týdně psát do deníku - založila jsem si ho před několika měsíci, abych věděla, co se mi tak honí hlavou, a taky abych si procvičila psaní rukou, protože to už skoro nedělám. Jenže od té doby tam mám asi tak tři zápisy. Musím si na to vyhradit čas a trochu víc se snažit.
- 5krát týdně alespoň 30 minut psát - snažím se zase psát delší texty než jen blogové zápisky a nákupní seznamy. No nesmějte se. Spisovatelem chtěl být v mládí každý a kdo říká, že ne, drží ho to dodnes. A pak jsou tu takoví zoufalci jako já, co to dokonce veřejně přiznají.
