Dneska dopoledne jsem s Jájou běhala po městě, a tak jsem neodolala a po dlouhé době si koupila kafe u Kofi Kofi stánku. Cítila jsem se potom tak trochu jako newyorská matka. Tedy ne, že bych kdy byla v New Yorku, jediná metropole mimo ČR, kterou jsem navštívila, je Paříž (ach, Paříž, sladká Paříž). Jen si prostě představuju coffee to go jako nezbytný doplněk typického New Yorčana.
Na České jsem viděla Elišku Wagnerovou uprostřed rozhovoru s nějakým starším párem. Zřejmě volební kampaň. Já volit nebyla, místo toho jsme si vyjeli na Pálavu a strávili tam příjemný víkend.
Taky mě zastavil Hare Kršna mnich a chtěl mi prodat nějakou knihu. Nedal si vysvětlit, že nemám zájem. Snažila jsem se vymluvit na to, že už doma od nich jednu mám a že mě moc nenadchla, ale to ho jen povzbudilo. Nesnáším to. Nejen kršňáky, ale i různé pouliční sběrače na charitu. Protože se tváří, jako bych měla povinnost jim přispět. Protože ve mně vyvolávají svým chováním pocit, že jsem strašně zlý člověk, když nepřispěju na výcvik slepeckých pejsků nebo na děti s rakovinou. No možná, že jsem. Možná bych měla všechno rozdat, měli bychom se přestěhovat do garsonky, mít jen to nejnutnější a všechny ostatní peníze dát na charitu. Jenže na to jsem asi příliš rozmazlená...
No nic, radši zpět ke knihám. Mám teď rozečtené čtyři, tak se to nějak sešlo. Dvě půjčené, jedna z antikvariátu a jedna zbrusu nová. Po dlouhé době jsem si koupila novou knihu. Joseph Anton. Těšila jsem se na ni už od Náchoda. Teď je tady a já z ní mám fakt velkou radost. Kromě čtení si ji taky pořád prohlížím a očichávám ji. Uvažovala jsem, že si pořídím jenom elektronickou verzi, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Opravdová kniha je pro mě nenahraditelná. Asi jsem holt materialista.
Je krásně. Onehdy jsem psala Gabriele komentář o tom, že je u nás hnusně, a heleme se, ono se to vybralo. Pršelo jen jeden den, což bylo samozřejmě tehdy, kdy jsem musela s prckem k doktorce. Úžasná příležitost zjistit, že pláštěnka, kterou máme, se nehodí na náš kočár. Sledovat mě, jak se ji tam snažím narvat, muselo být fakt k popukání, hehe.
Pořád tu jsem, čtu všechny vaše blogy, jen málokdy komentuju, protože se necítím dostatečně kompetentní. Prostě jen tiše žasnu nad tím, jak jsou ostatní skvělí, talentovaní, zajímaví.
Chtěla bych sem napsat taky něco smysluplného, mám i témata, ale nějak se k tomu nemůžu dostat. Jára se vyvíjí nějak moc rychle, než o něčem napíšu, tak už to není pravda. Tak jenom zakládám koncepty a po nějaké době je zase mažu. Navíc teď začala seriálová sezóna, takže lepší to nebude. Ale slibuju, že se budu aspoň snažit.
