... obzvlášť na toho našeho. A taky na strýčky.
Bavily jsme se o tom před nějakou dobou s Gabrielou. Jak jsou na tom naši (čeští) muži ve vztahu k dětem, k zapojení se do domácnosti a do výchovy a podobně. Od té doby mi to pořád vrtá hlavou. A čím víc o tom přemýšlím a rozhlížím se kolem, tím jsem přesvědčenější, že jsou na tom dobře.
Potkávám tatínky s dětmi všude možně. Vídám tatínky s dětmi na hřištích a rozhodně tam nejsou v menšině. Nedávno jsme byli na hřišti, když tam dorazila rodinka s dvojčaty.
Zatímco maminka stála opodál a bavila se s kamarády, tatínek sundal boty
a vydal se s děvčaty na písek. A zvládal i našeho kluka, který si
pokaždé na hřišti vyhlídne nějakého chlapa a jde se s ním družit.
Vídám tatínky s dětmi na ulicích, tím myslím jen tatínka a dítě, ne celou rodinu. Ve školce potkávám skoro výhradně tatínky, maminku snad jen jednu.
Vídám na sociálních sítích příspěvky od mužů, které se týkají jejich dětí, výchovy a rodinného života. Prostě vůbec nemám pocit, že by čeští muži neměli o rodinu zájem a splňovali takovou tu představu otce, který chce mít po příchodu z práce hlavně klid a děti považuje za problém své ženy.
A nejen muži, kteří mají vlastní děti. Moji kamarádi se k Jájovi mají, nedělá jim problém si s ním hrát nebo se s ním "bavit".
A pak je tu můj muž, kterého bych chtěla pochválit předevšim (i když mi říkal, že to není nutné). Běžně bere kluka někam na výlet, zatímco já se věnuju svým zábavám a povinnostem. Nedávno se dokonce ještě s jedním kolegou a jeho dvěma dětmi vydali na "expedici Apalucha" - dvoudenní výlet se spaním ve stanu. Od května vyzvedává Jáju z a školky a dneska s ním zůstal doma, protože chlapeček ráno zvracel.
Určitě nejsou všichni mužští ideální (to konec konců nejsou ani ženské), ale myslím si, že celkově jim nemáme moc co vyčítat. Anebo možná žiju v nějaké divně bublině.
