Chtěli jste vždycky být bavičem, ale nikdo se vašim vtipům nesmál? Rada je jednoduchá, zaměřte se na mimina.
Náš prcek, když má dobrou náladu (což má poslední dobou skoro pořád, ťuk, ťuk), dostává záchvaty smíchu ze všeho možného. Z pískací hračky. Z toho, když na něj člověk odněkud vykukuje a zase se schovává. Z opakování slabik jako "tuč, tuč" (tak dělá tučňák, kdybyste to nevěděli) nebo "čau, čau." Včera na procházce jsem mu řekla "hej, hej" a řehtal se tomu na celé kolo.
Je to úžasná vlastnost, tenhle smích kvůli nesmyslům, jen tak z radosti ze života. A navíc je to neskutečně nakažlivé. Já jen doufám, že mu to vydrží co nejdýl. (I když ten smysl pro humor se asi časem vytříbí a dostane na trochu vyšší úroveň.)
