Jsem člověk, který rád předem ví, co ho čeká. Mám ráda jasné pokyny a ověřená řešení. Nečekané situace nesnáším, vyvádějí mě z míry. Prostě a jasně, oplývám vlastnostmi, které jsou pro mateřství opravdu ideální (ironičník).
Život s miminem je plný překvapení. A navíc to skoro vypadá, jako by si ten prcek byl vědom mého nezvládání změn a dělal mi to naschvál.
Jako s tím spaním. Několik měsíců naprosto bez problémů spal od sedmi do sedmi. Zvykla jsem si. Naplánovala jsem si podle toho ranní rutinu. A pak bum. Ze dne na den se začne budit o hodinu dřív.
Podobně dopolední spaní. Nejprve několik měsíců ani za nic. Pak se ze dne na den nechal uložit do postýlky a spokojeně usnul. Postupně se propracoval ke spaní hodinu a půl až dvě hodiny. Počítala jsem s tím, měla jsem klid na vaření a taky trochu času si oddechnout a třeba něco přečíst. A pak najednou buch. Začne se budit ani ne po půl hodině.
A tak to máte se vším. Dlouho miloval kočky. To sice stále platí, ale protože už je pohyblivý, chtěl by si s nimi hrát. A ony nechtějí a v panice před ním prchají. (A kdo by se jim divil, chtěli byste si hrát s někým, kdo vás čapne za chlupy a párkrát přetáhne rukou nebo hračkou?) Takže se kočky z milé zábavy, na kterou se stačilo kouknout a objevil se úsměv, změnily ve zdroj frustrace a rozčilování.
Jeden den má oblíbenou hračku, druhý den ji nechce ani vidět. Jeden den má oblíbenou písničku, druhý den u něj ta samá vyvolá pláč. Člověk musí být pořád ve střehu a neustále počítat se změnami. Nebo raději jinak - nepočítat vůbec s ničím a užívat si to, co je. Aspoň se naučím té slavné flexibilitě, to se prý na trhu práce cení. Ještě, že toho svého prcka mám.
