Milý Jájo,
dnes jsi byl poprvé ve školce. Na půl dne. Teď chrupkáš vedle v ložnici a já usedám ke stolu, abych ti poslala další dopis.
Ráno jsi se mě pustil, jen co jsme překročili práh školky, a rozběhl ses prozkoumat všechny nové věci, které tě tam čekaly. Beze strachu. Já jsem naopak měla strach velký, žaludek se mi kroutil, jako by to byl můj vlastní první den. Ty naštěstí ještě těmihle strachy netrpíš. Podle toho, co říkala paní učitelka, jsi to celé dopoledne zvládal moc dobře a jsi moc šikovný. Trochu se bojím, že až ti dojde, že je to už napořád, začneš protestovat.
Ale každopádně jsem na tebe moc hrdá. Jsi můj velký, šikovný kluk. V sobotu ti budou dva roky. Zuby už máš skoro všechny, jen tě teď trochu zlobí pětky. Umíš už docela hezkou řádku slov a hlavně moc hezky zpíváš. No vážně! Asi si tě budu muset nahrát, abys mi za pár let věřil, že jsem si to nevymyslela.
Trošku se tady poslední dobou vzájemně zlobíme, protože máš období, kdy zkoušíš hranice a jsi nesmírně citlivý na to, když se ti něco zakáže. Ale to je asi taky dobře, prý se tím tvoří osobnost. (A já bych si to měla často opakovat, abych ty tvoje záchvaty vzteku zvládala s větší grácií.)
Až začnu příští týden chodit do práce, tak na sebe budeme mít míň času, ale neboj se. Tím víc si budeme užívat ty společné chvilky. Konec konců, blíží se léto. Někam si vyrazíme, navštívíme babičky a dědečky a mezitím se budeme válet v parku.
Mám tě moc ráda, zlato moje.
S láskou
máma
