...nezmokli jsme...ehm, tedy vlastně ano.
Před odjezdem do Českého Švýcarska jsem ještě rychle šila Jájovi klobouk proti slunci, kupovali jsme opalovací krémy, kraťasy a já panikařila, že nemám sandály.
Vyjeli jsme ze sluncem zalitého Brna, stavili se na oběd ve sluncem zalitém Jičíně a pak dojeli na místo, vystoupili z auta a začali drkotat zuby. Chlad, mlha a občasné mrholení se držely více méně celý týden. Až v sobotu, když jsme nakládali věci zpět do auta, vysvitlo slunce, asi aby nám zamávalo na rozloučenou.
Ale nestěžuju si, hezké počasí je přeceňované, užili jsme si i tak. Vyšplhali jsme na Malou i Velkou Pravčickou bránu, viděli Ještěd v mlze, klouzali po kamenech a dřevěných schodech, sprintovali na lodičky, rozhlídli se z rozhledny (viditelnost asi 2 m), kochali se skalami a lesy Českého Švýcarska.
Kromě toho jsme si taky užívali záchvaty vzteku našeho mladého pána, jehož období vzdoru asi teď dosahuje vrcholu (jen tak vědět, jestli je to lokální nebo globální maximum). Ale byli s námi H. a D., kteří s ním dobrovolně trávili čas a snažili se ho zabavit. V září pojedou naostro s vlastními potomky, tak snad je to demo s Járou moc nevyděsilo.
Dorazili jsme včera a já teď peru a chystám. Můj chlapeček jde zítra do školky.
