... v práci a ve školce.
V pondělí jsem se ukázala jako správný horlivec a dorazila do práce deset minut před smluvenou hodinou. HR chlápek přišel až po mně, chudák, nedal si ani ranní kafe a hned musel pracovat.
Usadili mě k počítači a pak se ukázalo, že pro mě není nic na práci. Abyste rozuměli, musím totiž znovu projít vstupním školením. Přestože jsem tam téměř dva roky pracovala, je na mě pohlíženo jako na nově příchozí. A než projdu tím školením, neměla bych mít k ničemu přístup (abych nic nepokazila, žejo). Zároveň ale musím počkat, než nastoupí příští vlna nováčků. Stručně a jasně, vypadalo to, že tam budu tři týdny jenom sedět a koukat, což možná na první pohled zní lákavě, být placen za nicnedělání, ale zkuste si to a zjistíte, že je to hrozná nuda.
Naštěstí se mi podařilo během týdne ukecat vedení, aby mi zařídili přístup alespoň do některých systémů a něco už teda dělat můžu. Hurá.
S Jájou a školkou to probíhalo takto:
V pondělí ráno plakal a nechtěl mě pustit.
V úterý jen tak pofňukával.
Ve středu už byl v pohodě.
Ve čtvrtek odpoledne dostal teplotu a museli jsme si ho vyzvednout.
V pátek byl doma a asi zůstane i příští týden.
Tak, teď to vypadá jako neúspěch, ale to já jen tak píšu, aby to mělo to správné drama a spád. Ve skutečnosti je všechno strašně v pohodě, paní učitelka ho moc chválí, že se bez problémů zapojuje, jí sám, usíná v pohodě a tak. Mám z něj radost. Jen to nachlazení je smůla, ale on se z toho vylíže. Vždyť je to ze čtvrtiny donský kozák.
