Klobouček už jsem ukazovala, měla jsem z něj velkou radost, ale pak jsem zjistila, že se k němu prckovi nic nehodí. A tak jsem se vrhla ještě na kalhoty - zde je výsledek.
A pak mi přišlo, že by se mu na tu hlavu hodilo ještě něco, tak jsem mu ušila čepici. Je sice nakřivo a vnitřek jsem pro jistotu ani nefotila, ale zdálky dobrý :)
No jo, pro ty děti to není tak složité (relativně, samozřejmě), ale nevím, nevím, jestli se mi podaří někdy dostat k vytouženému cíli - ušít si něco na sebe. A proč po tom toužím, o tom se rozepíšu příště.
