Měla bych si dát pozor na pusu, protože jinak by se mohlo stát, že Járovo první slovo bude kretén. Ale nemůžu si pomoct.
Jsem jeden z těch šílenců, kteří si myslí, že auta nemají ve městě co dělat. (Na vaši otázku odpovídám ano, taky máme auto, ale po městě s ním nejezdíme.) Když jsem ještě byla obyčejný brněnský chodec, tak jsem tiše trpěla, ale co jsem chodec s kočárkem, začala jsem trpět nahlas (tedy polohlasně, jsem přeci jen stydlivka).
Už dost na tom, že v centru jsou na některých místech vyhrazená parkovací místa na chodníku. Některým motoristům to ovšem nestačí, a tak parkují i na těch chodnících, kde to povoleno není. Chodec si něco nehezkého pomyslí a tou úzkou škvírou mezi autem a domem se protáhne. Já s kočárem mám smůlu.
Další oblíbený nešvar je zastavit na přechodu. Víte jak to myslím, je špička, takže mezi dvěma semafory stojí kolona aut. A ti poslední zastaví hned za křižovatkou na přechodu. Opět, chodec se protáhne, kočár má smůlu.
Mým velkým přáním je, aby se v Brně začalo něco měnit směrem k podpoře cyklistů a chodců na úkor aut. Ale je to vůbec možné? Nezbývá než doufat.
