Došlo mi, že bych měla něco uvést na pravou míru. Lidi kolem mě mi vyjadřují podporu a obdiv. Jak virtuálně, tak osobně. Což je samozřejmě moc fajn, až na jeden detail - že si to tak úplně nezasloužím. Asi jsem to na blogu i jinde trošku přehnala a vypadalo to, jako že máme doma malou příšerku.
Už na začátku jsem tu psala, že tenhle blog bude fňukací. Stejně tak různá fóra využívám hlavně k tomu, abych se poptala, když je nějaký problém. To ale neznamená, že je to pořád tak špatné.
Jára je úžasné miminko. Spí celou noc, od sedmi do sedmi. Období, kdy jsme měli problém ho večer uložit, rychle pominulo a teď usíná "na první pokus", tzn. že když ho uložíme, tak zavře oči a spí. Přes den se hodně směje a samostatně si hraje.
Takže pokud si stěžuju, je to proto, že já jsem v tomhle vztahu ten blbec, který si musí na některé věci zvyknout (třeba že děti občas pláčou). A potřebuju si občas postěžovat. Ale Jára je v tom nevinně, je vážně skvělý a zvládá to výborně, na to, jakou má matku. Takže když tak ta slova podpory a obdivu směřujte na něj, zaslouží si je.
(Doufám, že to nevyznívá, jako že jsem nevděčnice. Opravdu strašně moc si vážím toho, že mám kolem sebe tolik milých lidí. Jen jsem měla pocit, že jsem k prckovi trochu nespravedlivá, a chtěla jsem to napravit.)
