...stojí za starou belu.
Onlouvám se, že kazím vánoční atmosféru a navíc haním dne před večerem, tedy Vánoce ještě dřív, než přišly. Ale je to tak.
V létě jsem říkala, že se na Vánoce těším. Teď jsem ve stavu naprosto opačném. Z několika důvodů.
Za prvé, těšení na Vánoce je (aspoň u mě) spojeno s tím, že je to čas výjimečný, čas, kdy se nejde do práce/do školy, prostě narušení běžného ročního frmolu. Jenže jak se na to můžu letos těšit? Vánoce jsou v sobotu, muž jde mezi svátky normálně do práce, no a co se týče mého denního rytmu, nemyslím si, že by ho Jára byl ochoten měnit jen kvůli nějakým svátkům.
Za druhé jsem nestihla nic nachystat. Myslela jsem, že aspoň cukroví nebudu muset řešit, protože jsem dostala tři krabice od mamky. Jenže jsem zjistila, že není nic moc, a tak jsem chtěla upéct vlastní. Samozřejmě jsem to nestihla a teď už se mi moc nechce. Co se týče úklidu a vánoční výzdoby, můj původní úmysl na všechno se vykašlat vzal za své, protože na Vánoce přijede tchán. Takže další stres navíc (a kdo by mi chtěl říct, ať se tím prostě nestresuju, ať si tyhle rady strčí za klobou. Copak stres je otázka volby?).
Prostě jsem si v létě tyhle Vánoce představovala úplně jinak. A realita mě zklamává a nějak mi letos nejde se přes to všechno přenést. Jediné, co zbývá, je Love Actually na Štědrý večer. To je můj vánoční film a pokud mi něco zabrání na něj koukat, tak už asi vážně strávím Vánoce plačíc někde v koutku.
Upřímně doufám, že vy ostatní, pravidelní čtenáři i náhodní kolemjdoucí, prožíváte přípravy na Vánoce lépe. Přeju hezké svátky.
