Jára zbožňuje kočky. Ten výraz v jeho tváři ve chvíli, kdy jednu zahlídne, je k nezaplacení. A zbožňuje i všechno, co se okolo koček točí. Uklidňují ho slabiky čičiči, písnička o kočkách nebo rytmické opakování slova kočka (koč-ka, koč-ka, koč-ka s patřičným důrazem na č).
Je to zřejmě tím, že to byl první živý, hýbající se tvor, se kterým se setkal (když teda nepočítám člověka). Prostě něco daleko zajímavějšího než hračka. Trošku ho zlobí, že se od něj nechtějí nechat tahat za srst a raději se před ním klidí. Ale obvykle jim to hrozně rychle odpustí a po chvilce kňourání se na ně zase začne celý vysmátý vrhat.
Napadá mě ale, že je tu možná ještě jeden důvod, proč je tak miluje. Třeba tuší, že mají mnoho společného. No posuďte sami.
Společné znaky koček a osmiměsíčního dítěte:
1) Budí vás nad ránem, když byste si chtěli ještě trošičku přispat.
Některé kočky ráno usilovně mňoukají, aby daly najevo, že už má páníček vstávat a dát jim něco k jídlu. Naše čičiny to nedělají, ale zase po ránu, nejlépe kolem páté, hrajou na honěnou. To znamená, že pobíhají z ložnice do kuchyně a zase zpátky a dělají při tom pořádný kravál.
Mimino vydrží tak asi do šesti, pak se začne vrtět a o něco později kňourat. Člověk chvíli předstírá, že spí a v duchu si opakuje "Ať ještě usne, ať ještě usne", ale tahle mantra skoro nikdy nezabere. Takže nezbývá než vstát a s úsměvem vykročit do dalšího dne.
2) Umějí se trefit
Kočky občas zvrací. Dítě občas ublinkává. Kočky i dítě mají úžasnou schopnost "vyhodit" to vždycky tam, kde je to nejméně vhodné.
3) Nejlepší hračky jsou ne-hračky
Kočičí oblíbené hračky: gumičky do vlasů, houbička na nádobí, zmuchlaný papírek.
Járovy oblibené hračky: mobil, boty, petka, dudlík, krabice (čím větší, tím lepší), gymnastický balón, zmuchlaný papírek.
4) Časopisy, knihy a počítače
Tyto předměty fungují jako magnet na kočky a zároveň i na dítě. Znáte to, otevřete si časopis a za chvíli vám na něm leží kočka. Sednete si k počítači a než se nadějete, kočka se vám prochází po klávesnici. Stejně tak dítě. Jakmile si začnu něco číst nebo psát na počítači, ztrácí zájem o hračku, kterou měl zrovna v ruce, a hrne se ke mně klidně přes půl místnosti.
5) Způsob hraní
Kočky s oblibou vyhazují hračku do vzduchu, šťouchají do ní, ať je jako živá (jé, ta šňůrka se hejbe) a když už se něčeho zmocní, chytí to předníma packama a zadníma to začnou drápat.
Jára posledni dobou nejraději zvedá věci do výšky a pak je pouští na zem, šťouchá do nich, aby je od sebe odhodil a pak se za nimi musel plazit. A když si hraje na zádech, tak tu věc drží v ruce a nohama do ní kope.
6) Mazlení/nemazlení
Kočky se chtějí mazlit vždycky, když na to nemám čas nebo náladu. Kocour mi s radostí skáče do náruče, když zrovna něco dělám nebo ještě lépe když se na něj vůbec nedívám. Když mám ale zrovna chuť podrbat nějakou kočku za uchem, tváří se otráveně a jdou mi z cesty.
Jára zásadně vyžaduje nošení a mazlení právě ve chvíli, kdy potřebuju něco nutně udělat. Když za ním ale přijdu sama a chci si s ním hrát nebo si ho pochovat, má zrovna nějakou důležitou misi na druhé straně bytu.
7) Lepší než televize
Pozorovat kočku, jak si s něčím hraje, je nesmírná sranda. Baví mě sledovat, jak se tyhle mini šelmy pohybujou, jak elegantně skáčou, roztomile se válejí po zemi nebo jak se perou.
Stejně tak mě baví pozorovat Járu, jak si hraje (za předpokladu, že je klidný, samozřejmě). Soustředěně pozoruje věci, otáčí je v rukách, zamyšleně je zkoumá a pak s nadšením zkouší, jestli to štěrká. Vydržela bych to celé hodiny (on bohužel ne).
