Krmítko

Zima sice už pomalu končí, ale já se ještě rychle musím podělit o příběh našeho krmítka.

O tom, že si nějaké pořídíme, jsme se bavili už před dvěma lety při stěhování. Byla by to hezká zábava pro kočky, říkali jsme si, dítě tehdy ještě nemajíce. Ale než jsme se pořádně zabydleli a vybalili krabice, zima byla fuč.

O rok později jsme měli doma půlroční mimino, které nám zabíralo veškerý čas. Navíc jsme se pořád snažili přeměnit skladiště v pracovnu. A asi jsme měli ještě nějaké další povinnosti, které už si nepamatuju, prostě na krmítko nedošlo.

Tak až letos. Internety jsou plné návodů na rychlou výrobu krmítka z květináče, petky apod. Ale můj muž když něco dělá, tak to dělá pořádně. Koupil prkýnka, nakreslil si plánek a postavil luxusní chatičku s odklápěcí střechou, zabudovaným magnetem (aby se to dalo jednoduše umístit za okno na parapet) a dokonce s ozdobně vydlabanými trámky. Byla jsem u vytržení.

Skoro hotovo

Hotovo a natřeno

S velkou slávou jsme krmítko šoupli za okno a čekali, až přiletí hladoví ptáčci. Těšili jsme se, jak se budeme moct denně kochat. Konec konců, jsou tu kolem dva parky, ptáků by tu mělo být dost. A... nic. Krmítko je za oknem už měsíc, pták tam ještě nebyl ani jeden. Kochat se můžu maximálně tím, jak to P. hezky postavil.

Hostina pro ptáky nachystána

Jestli někdo víte, kde by mohla být chyba, budu vám vděčná. Jinak se asi budu muset smířit s dalším životním neúspěchem.