(Píše se to takhle?)
Donedávna šel tenhle svátek naprosto mimo mě (jako ostatně většina svátků). Ale s dítětem se očividně mění i toto. Už je to tady! Společenský nátlak!
No dobře, trochu samozřejmě přeháním, prostě ve školce se rozhodli, že H. slavit budou a že mají děti přijít v kostýmu. Cože? vyděsila jsem se. A jak to mám asi udělat? Půjčovat nebo kupovat kostým na jedno použití, to jsem hned zavrhla. Něco sama vyrobit? No, kdo mě znáte, chápete, že by to dopadlo katastrofou, moje výtvarná stránka je dost zakrnělá a navíc bych musela začít tak rok předem.
Nakonec jsem usoudila, že bych možná zvládla namalovat prckovi na obličej čumáček a pár fousků, když tak miluje kočky. Vydala jsem se do hračkářství, utratila těžce vydělané peníze za barvy na obličej, našla si pár inspirativních obrázků na internetu a dnes ráno jsem se do toho neohroženě pustila.
Teď by měla následovat fotka, ale musím vás zklamat. Nakonec jsem ten svůj výtvor raději ani nefotila. To mě totiž nenapadlo, že malovat J. na obličej nebude jen tak. Dotknete se ho štětečkem/tužkou, on se rozřehtá a pak si začne utírat obličej. To vědět, tak vstanu o dvě hodiny dřív, aby se to stihlo.
Ještě štěstí, že je mu to zatím naprosto jedno. Vesele odešel do školky, obličej pokrytý šmouhami, které možná vzdáleně připomínají čumáček a fousky. Má důležitější věci na starost. Ale co já ubohá budu dělat, až doroste do věku, kdy mu to jedno nebude? Abych se začala poohlížet po půjčovně kostýmů.
