Tohle měl být můj poslední pracovní týden. Malovala jsem si, jak stihnu do čtvrtka dodělat co nejvíc věcí, pak se důstojně rozloučím s kolegy, už jsem měla v hlavě i koncept rozlučkového mailu (nesmějte se, kdo je připraven, není ohrožen), a od pátku si budu užívat mateřskou.
Jenže jako vždy, máma míní, dítě mění.
V úterý jsem stihla akorát dorazit do práce, vyřídit jeden telefonát a vzápětí mi volali ze školky, že J. má teplotu a kašle, abych si ho vyzvedla. Tak jsem se domluvila s šéfkou, že si teda vezmu na zbytek týdne volno, ostatním řekla jen ahoj a vyrazila zase zpátky k domovu.
Jája teda nevypadal nemocný ani trochu a teplotu už taky neměl, ale ten kašel, to musím uznat, ten nebyl hezký. A do toho rýma. Klasické protivné nachlazení. Ale zvládáme to zatím oba více méně dobře, teď tu vedle mě poskakuje na židli a kdyby občas nezakašlal, tak si pomyslíte, že simuluje.
A mě už zbývá jen zajít si zítra pro pár věcí, co mi v práci zůstaly, rozdat rozlučkové sušenky (které musím ještě dneska upéct) a pak už bude tahle kapitola definitivně uzavřená (pokud nepočítám epilog v podobě vánočního večírku, na který se chystám). A já budu opět matkou na plný úvazek.
