Včera jsem byla venku se Z. a ročním Honzíkem. Mimo jiné jsme se bavily o tom, že je to s dětma občas pěkný záhul a že nechápeme, jak to dělají svobodné matky. Kdybych aspoň občas nemohla prcka strčit do náruče manželovi, kdybych se neměla s kým bavit o všech všedních mimistarostech, kdybych neměla doma někoho, kdo ho pohlídá, když jdu k zubaři... tak nevím.
Dneska jsem koukala na Sex ve městě 2 (já vím, že je to hloupost, ale hodí se to sem). V jedné scéně se tam Charlotte s Mirandou bavily o mateřství a shodly se na tom, že nechápou, jak to dělají matky, které nemají chůvu a pomoc v domácnosti. Chtělo se mi smát.
Pravdou je, že vždycky asi člověk najde někoho, kdo to má ještě těžší. Jak to dělají matky dvojčat? Jak to dělají svobodné matky dvojčat? A co matky v chudých zemích, které nemají takové vymoženosti jako pračku, mikrovlnku apod?
Otázka je, jestli to má člověka povzbudit (nejsi na tom tak špatně) nebo naopak (jsou lidi, kteří to mají těžší a zvládají to, ty to nezvládáš, jsi nemožná). No, pokusím se nesklouznout k té druhé možnosti. A až bude nejhůř, pustím si Charlotte s Mirandou a od srdce se zasměju.
A ještě něco. Vy, svobodné matky, matky dvojčat, trojčat apod. Máte můj neskonalý obdiv!
