pátek 25. května 2012

Dopis č. 3

Milý Jájo,

chtěla jsem ti tenhle dopis napsat k prvním narozeninám, ale tak trochu jsem se opozdila. Měl jsi je už před čtrnácti dny. Však víš, jaká máma je. (Ráda bych věřila tomu, že budoucí máma, kterou znáš, dělá věci včas, ale jsem realista.)

Díky tomu zpoždění ti aspoň můžu napsat, že předevčírem jsi poprvé stál bez držení. Za chvilku už asi budeš chodit a pak běhat. A to se teprve budou dít věci.

Ale všechno popořádku. Je ti tedy rok a čtrnáct dnů. Obvykle se vedou takové řeči, jak to uteklo, to snad ani není možné, blabla... něco ti řeknu, vůbec to není pravda. Naopak. Za ten rok jsme toho zažili tolik, že mi spíš připadá, jako bys byl s námi odjakživa. Teprve rok? To snad ne.

Nemůžu ti sdělit, kolik aktuálně vážíš a měříš, protože kvůli nachlazení jsme odložili roční prohlídku a jdeme tam až příští týden. Ale to tě stejně určitě nezajímá (a pokud jo, tak to bude ve zdravotní průkazce). Zuby máš zatím dva, žádný spěch, a celkově ten vývoj bereš tak lážo plážo, není kam spěchat. 

Daleko důležitější ale je, jak si vedeš v praktickém životě, že? Tedy mohu ti říct, že se velice aktivně zapojuješ do rodinného dění. K tvým povinnostem, které ovšem děláš s nadšením, takže bych to povinnostmi ani nenazývala, patří pomáhat mi dávat a vyndávat nádobí z myčky a prádlo z pračky. Pak taky úklid šuplíků a skříněk, což ovšem poslední dobou trochu zanedbáváš. No a nesmím zapomenou na zpěv a hru na rytmické nástroje (jako je stůl, podlaha nebo žehlicí prkno), kterou mi zpříjemňuješ dny.

Ve volných chvílích koukáš z okna nebo pronásleduješ kočky po bytě. Bohužel jsou stále rychlejší než ty, což se ti hrubě nelíbí a dáváš to patřičně najevo. Taky se ti tříbí smysl pro humor, nejvíce se směješ, když na tebe vyplazuju jazyk nebo dělám "leze leze po železe" a při tom tě šimrám.

Co se týče tvého budoucího povolání, pomalu se odkláníme od původního "bude to operní pěvec", i když hlas máš stále zvučný, to ano. Momentálně to ale vypadá spíš na zubaře. Moje i tátovy zuby zkoumáš velice pozorně. Tak uvidíme.

Těším se, co nás čeká dál. Určitě to bude dobrodružství jak pro tebe, tak pro mě a tátu. A určitě si to pořádně užijeme.

S láskou,

máma.