Zas jedna typická historka neschopné matky.
Járovi byl nedávno rok a přestože má teprve dva zuby (ve srovnání s jinými dětmi je to asi málo, ale co), bylo na čase vydat se na první prohlídku u zubaře. Takovou tu seznamovací.
Předehrou bylo, jak jsem asi měsíc řešila, že nám (jemu i sobě a možná i P.) najdu jiného zubaře. Vyptávala jsem se kolem, hledala reference na netu... a pak jsem se rozhodla, že nic měnit nebudeme a objednala ho ke své zubařce.
Dneska nastal den D. Jára se na návštěvu zubaře připravoval poctivě už od rána. Vzbudil se o dvě hodiny dřív než obyčejně, fňukal, nejevil zájem o hračky a chtěl se pořád nosit. Já na druhou stranu jsem se snažila připravit mu ještě před odchodem snídani, svačinu i oběd a ještě udělat pár dalších věcí v kuchyni, aby toho bylo po návratu co nejmíň. Stručně řečeno, ráno to nebylo jednoduché. Ale zvládli jsme to a přesunuli se do další fáze - fáze příprav na cestu.
Klasicky jsem špatně odhadla čas, furt ho bylo dost a najednou jsme měli zpoždění. Navíc jsem se snažila kluka namazat opalovacím krémem, zapatlala si při tom triko a musela se pak převlíct. Pak jsem hledala zdravotní průkaz. Pro ty, co neví, je to taková knížečka, kterou teď dostávají mimina u porodu (co si pamatuju, tak my jsme nic takového neměli), je tam místo pro záznamy o preventivních prohlídkách u normálního doktora a taky zubní průkaz či jak se to jmenuje. I ten jsem překvapivě našla, pak se mi podařilo nacpat mimino do šátku, nezapomenout pití a svačinu... no prostě se v tom zlepšuju. Vyrazili jsme.
Zpoždění jsme měli jen malé, ale následně zapracovala veřejná doprava, něco jelo později, něco dřív a už z toho byl skluz deseti minut. Nevadí. Doběhla jsem do ordinace (s menší komickou vsuvkou, kdy Járovi vítr odfouknul klobouček a já ho honila po trávníku), uvnitř ještě někoho vrtali, takže žádný stres.
Za chvíli vykoukla sestřička a prý, dejte mi zatím průkazku pojištěnce, já si tam vyplním registraci. Koukala jsem na ni nechápavě a pak jsem se musela plácnout do čela. Průkaz pojištěnce jsem samozřejmě neměla. Ani na chvíli jsem si na něj nevzpomněla. No, to prý nevadí, tak aspoň rodné číslo že bude potřebovat. To samozřejmě ještě z hlavy nevím. Ale určitě bude zapsané v tom zdravotním průkazu. A co myslíte? Neměl ho tam. Byla tam jenom první část, protože to doktorka vypisovala ještě v době, kdy prcek žádné rodné číslo neměl.
Nakonec jsem to číslo našla napsané na jednom zastrčeném papírku, takže to dopadlo dobře. Poseděli jsme si s prckem na křesle, paní zubařka mu v rychlosti mrkla na ty dva zuby, pak mu dala na kousání kelímek a mě poučila o správné dentální hygieně. Za půl roku nashle. Celé to netrvalo déle než pět minut. A příště už to snad bude bez ztráty kytičky.
