Včera odpoledne jsem se urvala (muž doma) a vyrazila na nákup. Jdu totiž dnes do divadla a kdy je nejlepší čas na pořízení vhodného oděvu? Samozřejmě den předem.
Můj nákupní seznam obsahoval tyto položky:
- šaty do divadla 1 kus
- punčochy 1kus
Po návratu se v nákupní tašce nacházely následující věci:
- dětské body 2 kusy
- dětské punčochy 2 kusy
- tabáky do vodní dýmky 4 kusy
- šaty do divadla 0 kusů
- punčochy 0 kusů.
O slušné šaty jsem prostě nezavadila a byla jsem z toho tak rozčilená, že jsem zapomněla i na ty punčochy. A pak jsem nutně potřebovala něco na spravení nálady.
Spousta lidí má nějakou malou nevinnou nakupovací "úchylku". Často to bývají boty a oblečení, ale na to jsem nikdy nebyla. Asi proto, že místo abych se po příchodu domů radovala, jak mi to v tom novém přírůstku do šatníku sluší, musím se smířit s tím, že vypadám pořád blbě, ať si obleču cokoli. Pak znám lidi, co ulítávají na papírnictví, což jsem taky mívala, ale od té doby, co píšu převážně na počítači, mě to nějak přešlo. Pak jsou tu knihkupectví. Nakupování knih by se mohlo jevit jako "na výši", je to přeci jen potrava pro duši. Jenže když člověk nemá čas všechny ty knihy přečíst, stávají se z nich spíš bytové doplňky a to mi připadá hloupé.
Naštěstí mám Jáju a díky němu jsem objevila svou vlastní nakupovací úchylku. Dětské oblečení. Bývá neskutečně roztomilé, oproti dospěláckému zas ne tak drahé a navíc se můžu uklidňovat tím, že to jednou vynosí další dítě, až si ho pořídíme. Zatím se můžu radovat, jak v tom ten náš chlapeček skvěle vypadá (já vím, je to strašně povrchní).
(Náladu mi kazí jen to, že mi teče do bot, a pořízení nových bude asi ještě větší utrpení, než nákup šatů. Vypadá to, že Jára brzy dostane nějaké nové tričko.)
