Začalo to všechno už v prosinci. Muž si začal stěžovat, že ho bolí v krku. Stěžoval si, stěžoval, ale do práce chodil. Pak už teda ne, ale pracoval aspoň z domu. Pak byly Vánoce a odjeli jsme k našim. On byl stále nemocný (a nechal se pěkně opečovávat, prevít ;)).
Jak už jsem psala, Silvestra jsme trávili u kamarádů na chalupě. Tam jsem začala posmrkávat a pochrchlávat já. V tomto pořadí, u mě to vždycky začíná rýmou, zacpaný nos způsobí všechny další symptomy. A tak jsme po návratu do Brna byli doma už dva marodi.
Různě se to přelívá, chvíli je mi už líp, pak se to vrátí, nesnáším rýmu. P. to samé, jeden den říká, že je mu líp, druhý den je to zase zpět. Když jsem ho po měsíci konečně donutila, aby šel k doktorovi, dozvěděl se jenom, že je to viróza, nic vážného, a že má pokračovat v tom, co dělá doteď, tedy čajíčky, klid na lůžku a tak.
Prcek se celou dobu držel, ale nakonec to nemohlo dopadnout jinak. Když na něj rodiče furt kašlou, tak ne ně prostě začne kašlat taky. Nic hrozného, ale k doktorce jsme zašli. Uklidnila mě, že to není nijak vážné, sirup proti kašli, Fenistil a bude to ok. Samozřejmě druhý den po návštěvě u doktorky dostal Jája teplotu a konečně to pořádně vypuklo. Ach jo.
Ale to by bylo, abychom ty naše virózy nakonec neporazili, když tu máme takovou hromadu léků. Jejich nákup totiž probíhal asi takto: hm, to je spíš suchý kašel, tak něco koupím v lékárně - aha, on se ten kašel přes noc změnil ve vlhký, tak to bude chtít asi něco jiného - aha, tohle není úplně dobré, zkusíme něco jiného - jo, něco do nosa by to chtělo, třeba tohle - aha, to není vhodné pro děti, tak ještě něco - aha, to taky ne, co mi to ta lékárnice dala, tak ještě v téhle lékárně to zkusíme...
Samozřejmě by mohlo být hůř, nakonec, máme jenom hloupou rýmičku a kašílek. Tak si na závěr zazpíváme, s písničkou jde všechno líp. A všichni: "Cirhóza, trombóza, dávivý kašel..."
