Nějak to všechno uteklo a já jsem se ani nedostala k blogu. Chtěla jsem psát o tom, jak se mi (ne)daří dodržovat půst. Jak se připravujeme na Vánoce. Shrnout rok 2012. Udělat plány na rok 2013. Jenže to už teď asi nemá moc cenu.
Silvestr a pár dní po něm jsme trávili na chalupě u kamarádů. Bylo hnusně, pršelo, foukalo, sníh nikde... a přesto to bylo skvělé. Zase je po dlouhé době vidět. Mít s kým po večerech vysedávat a kecat o všem možném. Vzpomínat. A do toho všeho tři roční kluci a jedna skoro čtyřletá holčička. Že prý bych byla dobrá učitelka, povídala K. Děti jsou prima. Ať je to s nimi sebevíc těžké, jsou prima. Dřív by mě nenapadlo, že něco takového někdy řeknu.
Jája měl horečku, ale ukázalo se, že jen od zubů - konečně má spodní trojky.
Já jsem se tak trochu nachladila, takže teď chodím, smrkám a blbě se mi mluví. P. je nemocný už asi měsíc. A před chvílí začal v postýlce (odpolední siesta) pokašlávat i Jája. Ach jo. Ale držel se dlouho, má tuhý kořínek. To budou ty geny donských kozáků.
Protože je mi zle, nechce se mi dávat si nějaká předsevzetí. Znáte to, když je vám na umření (já vím, moc to dramatizuju, ale rýma je svinstvo), nemáte pocit, že byste na sobě ještě zvládli nějak pracovat, zlepšovat se, učit se nové věci a tak. Už jen to, že se ráno vyplazíte z postele, je dobrý výkon.
Ale ne, přeháním, je mi už líp a navíc to mám všechno stejně už dávno vymyšlené. Rok 2013 bude prostě úžasný. Udělám něco se svým zdravím, se svým osobním rozvojem a taky trochu postrčím naši domácnost, aby byla víc eko. A taky se naučím šít a najdu si čas na psaní. Bude mi totiž v prosinci třicet, tak je nejvyšší čas.
Ale nebojte, nebudu vás s tím vším otravovat. Rozhodla jsem se, že už sem nebudu psát měsíční shrnutí z Health Month, protože to bývá dost nezáživné. Spíš se zmíním o jednotlivých "úkolech", pokud to bude něco zajímavého.
A teď mě omluvte, musím uklidit byt, došít konečně ty povlaky na polštáře, vyřídit si účty s prádlem, přečíst hromádku knih od Ježíška, napsat alespoň jednu novou povídku...
