Prcek nám roste a tak jsme usoudili, že bychom ho občas mohli někam vyvézt. Ono taky není možné být s ním pořád zalezlí doma, to je tak trochu na palici totiž, Procházky v Lužánkách jsou fajn, ale chtělo by to něco akčnějšího. A tak se postupně otrkáváme. Plurál je na místě, protože si zvyká jak prcek, tak my, rodiče.
Nejprve jsme byli v Lednici, o tom už jsem se tu myslím zmiňovala. Autem to trvalo něco přes půl hodinky. Bylo příšerné vedro, ale zvládli jsme to. Malý to částečně prospal, částečně koukal kolem a ani moc neplakal.
Povzbuzeni prvním úspěchem, vydali jsme se tuhle sobotu k tchyni. Vyrazili jsme brzy ráno (popravdě ne tak brzy, jak jsme chtěli, ale to je něco, čím s P. trpíme odjakživa, a narození prcka to nijak nezměnilo) a chtěli jsme se vyhnout dálnici. Cesta po okreskách byla sice delší, ale zato hezčí a klidnější. Akorát, že místo avizovaných dvou hodin nám to trvalo hodiny tři. Nevadí, prcek to prospal, hned po příjezdu jsme ho nakrmili a to mu stačilo ke spokojenosti. Celou sobotu byl naprosto úžasný, roztomilost sama. Ale jen co jsme vyrazili na zpáteční cestu, spustil pořádný bengál. No aby taky ne, zpátky jsme z časových důvodů už jeli po té dálnici a já proklínala všechny, kteří mají s dopravními stavbami co do činění. Já vím, žádná novinka, ale stav dé jedničky je vážně ostudný.
No, aspoň jsme si to vyzkoušeli, berme to jako testovací jízdu. Protože tenhle víkend se chystáme k našim, což bude tak tři hodinky po dálnici. Držte palce, ať to dobře dopadne.
