Uběhly už sice dva měsíce, ale lépe pozdě než nikdy. Tady jsou nějaké poznatky, ke kterým jsem se postupně dopracovala, ať už sama nebo s něčí pomocí. Nic objevného, ale hodí se to sesumírovat.
1) Nečíst
Žádné články o tom, co by mělo miminko všechno dělat a umět a co je všechno důležité mu poskytnout. Nebo alespoň v omezené míře. Samozřejmě je dobré mít nějakou rámcovou představu. Ale když čtu o tom, že děti, které příliš pláčou, mají později sklon k depresi, nebo že když dávám mimču dudlík, bude mít větší sklony začít kouřit... pro nestranného pozorovatele zřejmě zajímavá fakta, pro mírně hysterickou matku důvod k upadnutí do deprese. Takže pryč s podobnými poznatky.
2) Nesrovnávat
Co na tom, že jiné děti už umí něco, co náš prcek ne? Však on se k tomu časem taky dopracuje. Co na tom, že jiné matky zvládají péči o dítě líp? S tím stejně nic nenadělám, tak proč se trápit. (Na druhou stranu je občas fajn srovnání s někým, kdo je na tom stejně blbě. Člověk si pak uvědomí, že ty jeho problémy jsou více méně normální a že není na světě tak sám.)
3) Neplánovat a neočekávat
K čemu mi bylo, že jsem si v těhotenství vysnila, jaké budeme mít s mimčem ideální léto? Akorát mi teď může být líto, že to neprobíhá tak, jak jsem chtěla. Takže radši to brát tak, jak to je, a těšit se z věcí, které nám jdou, než se rozčilovat nad těmi, které nejdou.
4) Neposrat se ;)
Tímto zdravím švagrovou, od které tohle heslo pochází. Asi si ho budu muset a nalepit na ledničku.
