Milý Jájo,
před pár dny ti bylo devět měsíců. Už? Teprve? Záleží na úhlu pohledu. Každopádně jsi překonal důležitou hranici - teď už jsi "venku" delší dobu, nežs byl "uvnitř". Pevně věřím, že sis už zvykl a jsi se světem venku spokojen.
Jedna firma s dětským oblečením označuje velikost 3 - 9 měsíců jako charmer a tu následující jménem explorer. Připadá mi to velice trefné. Je z tebe teď malý průzkumník, který všude vleze (i tam, kam nemá), všechno najde a prozkoumá ze všech stran a všemi smysly. (Pravda, všemi asi ne, myslím, že věci neočicháváš.) Umíš se už hezky plazit, ale lezení po čtyřech ti zatím moc nejde. Místo toho se stavíš na hlavu a asi bys chtěl chodit. Sama jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne.
Občas mi dáváš pořádně zabrat, nechceš se vozit v kočáře, nesnášíš, když ti nasazuju rukavice a úplně nenávidíš cvičení, které nám doporučila paní fyzioterapeutka. No, já se ti ani nedivím. Na druhou stranu miluješ kočky, umíš se nesmírně krásně usmívat a taky se legračně řehtáš, když si s tebou hraju na jukanou nebo tě lechtám na břiše.
Přežili jsme mrazy a i když je teprve půlka února, já už se nemůžu dočkat, až přijde jaro. Plánuju, jak budeme chodit na delší procházky, piknikovat v parku, jezdit na výlety nebo k babičkám, protože ty mají na rozdíl od nás zahradu. To ti sem píšu, aby sis to jednou mohl zpětně zkontrolovat, jak tyhle plány vyšly a jestli jsem je dodržela.
Hlavně už se, prosím tě, nauč sedět, protože pomalu vyrůstáš z miminovské autosedačky a já už bych tě ráda krmila v normální židličce. Konec konců, myslím, že se ti to taky bude líbit.
Tobě i sobě přeju mnoho sil do dalších měsíců. Tuším, že je budeme potřebovat. (Například se ti snad konečně vyklubou ty zuby, co se o to snaží už asi čtyři měsíce a pořád ne a ne.) Ale my to určitě všechno zvládnem.
S láskou,
máma.
