Postupně se nám ale podařilo nemožné. Dostat tu místnost do takového stavu, abychom se nemuseli stydět tam někoho zavést. Sama tomu pořád nemůžu uvěřit, ale máme hotovo. Pracovna/pokoj pro hosty je v provozu.
A ráda bych doporučila všem, kteří řeší stejný problém - zvěte si návštěvy. To je ta nejlepší motivace. Když měli přijet naši, vrhli jsme se do úklidu a pak s jejich pomocí tam přestěhovali postel pro hosty. A když měla teď nedávno přijet P. mamka, přemontovávali jsme do noci police, aby bylo konečně vše na svých místech.
Při téhle poslední úklidové vlně jsem se taky odhodlala k závažnému kroku. Vyházela jsem všechny papíry z výšky. Všechny poznámky, okopírované materiály, texty, vypracované otázky, prostě všechno. Nechala jsem si jen věci z didaktiky, protože se snad ještě někdy k tomu učení vrátím.
Když jsem na ty papíry koukala, musela jsem si položit otázku, proč je vlastně pořád skladuju? Proč jsem se jich nezbavila už dávno?
Částečně jde určitě o lenost, když už tam jednou byly, roztříděné a zařazené do šanonů, komu by se chtělo jimi znovu procházet a vybírat to, co se může vyhodit a co má zůstat zachováno.
Druhý důvod je asi to, že když člověk strávil "výrobou" těch papírů takového času, nemá to srdce je všechny odhodit jako nepotřebné. Protože by si musel zároveň přiznat, že možná byly z větší části nepotřebné nejen ty papíry, ale i studium samotné. Prostě vyhodit šest let života bez mrknutí oka do koše není snadné.
A pak tu byl nejasný pocit, že se mi to ještě bude hodit. Že se to snad ještě jednou, až budu mít klid (kdy? v důchodu?), doučím a tím se z neužitečných papírů stanou užitečné. Že se snad ještě někdy budu zaobírat vývojem staré francouzštiny a normativní gramatikou... Pche. To tak. Absurdní představa.
I kdybych se na stará kolena dala do studia na univerzitě třetí ho věku, dostanu tam určitě spoustu nových krásných papírů. Nebo si to prostě všechno najdu na internetu. Ale s největší pravděpodobností se to nikdy nestane. A já se s tím prostě musím smířit. Mít doma ty hory papírů z výšky znamenalo, a teď mi prosím odpusťte ten patos, zavírat oči před realitou a něco si nalhávat. Prostě nejsem a nebudu filologem. Budu něčím jiným a není na tom nic špatného. Papíry pryč.
A ráda bych doporučila všem, kteří řeší stejný problém - zvěte si návštěvy. To je ta nejlepší motivace. Když měli přijet naši, vrhli jsme se do úklidu a pak s jejich pomocí tam přestěhovali postel pro hosty. A když měla teď nedávno přijet P. mamka, přemontovávali jsme do noci police, aby bylo konečně vše na svých místech.
Při téhle poslední úklidové vlně jsem se taky odhodlala k závažnému kroku. Vyházela jsem všechny papíry z výšky. Všechny poznámky, okopírované materiály, texty, vypracované otázky, prostě všechno. Nechala jsem si jen věci z didaktiky, protože se snad ještě někdy k tomu učení vrátím.
Když jsem na ty papíry koukala, musela jsem si položit otázku, proč je vlastně pořád skladuju? Proč jsem se jich nezbavila už dávno?
Částečně jde určitě o lenost, když už tam jednou byly, roztříděné a zařazené do šanonů, komu by se chtělo jimi znovu procházet a vybírat to, co se může vyhodit a co má zůstat zachováno.
Druhý důvod je asi to, že když člověk strávil "výrobou" těch papírů takového času, nemá to srdce je všechny odhodit jako nepotřebné. Protože by si musel zároveň přiznat, že možná byly z větší části nepotřebné nejen ty papíry, ale i studium samotné. Prostě vyhodit šest let života bez mrknutí oka do koše není snadné.
A pak tu byl nejasný pocit, že se mi to ještě bude hodit. Že se to snad ještě jednou, až budu mít klid (kdy? v důchodu?), doučím a tím se z neužitečných papírů stanou užitečné. Že se snad ještě někdy budu zaobírat vývojem staré francouzštiny a normativní gramatikou... Pche. To tak. Absurdní představa.
I kdybych se na stará kolena dala do studia na univerzitě třetí ho věku, dostanu tam určitě spoustu nových krásných papírů. Nebo si to prostě všechno najdu na internetu. Ale s největší pravděpodobností se to nikdy nestane. A já se s tím prostě musím smířit. Mít doma ty hory papírů z výšky znamenalo, a teď mi prosím odpusťte ten patos, zavírat oči před realitou a něco si nalhávat. Prostě nejsem a nebudu filologem. Budu něčím jiným a není na tom nic špatného. Papíry pryč.
 |
| Vlevo hromada na vyhození, vpravo hromádka toho, co zůstává |
