Aspoň u nás teda.
Měla u nás na Štědrý den být návštěva, ale nebude. Bouračka. (Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale prostě mají jiné starosti.)
Z pohledu příprav je to ovšem dobře, protože nestíháme vůbec nic. Už přes měsíc se táhnoucí viróza, kterou si všichni tři předáváme tam a zpátky, není úplně ideální stav, ve kterém by se vám chtělo patlat se s cukrovím apod. A k tomu to moje obří břicho, kvůli kterému mi všechno trvá třikrát déle.
Na nějaký úklid jsme se vykašlali úplně. Jestli stihneme dneska nazdobit stromeček, tak to bude úspěch. Polovinu dárků nemáme a druhou polovinu jsme nestihli včas doručit. (A to opravdu obdarováváme jen pár lidí a nekupujeme horu nesmyslů.)
Stále nemáme rybu, snad ji ještě dneska někde seženeme. Včera v noci jsme ještě dodělávali nějaké cukroví, připravovali salát, pekli vánočku, P. zdobil perníčky. (Ptáte-li se proč, tak asi proto, že přese všechno mám Vánoce ráda a chtěla jsem mít aspoň ten základ.) Spát jsme šli v jednu.
Od půl třetí jsem nespala, protože mě přepadl šílený kašel. Jáju taky, tak jsme kašlali duo. Takže mi je teď docela mizerně. A on pořád kašle, chudáček, kdybych tak mohla pro něj něco udělat, ale žádné léky mu nezabírají. Včera jsme ještě byli u doktorky, protože se mu to vůbec nelepší. ATB nedostal, což je na jednu stranu dobře (nehorší se to), ale na druhou stranu, byl by to aspoň nějaký posun, takhle jsme pořád stejně bezradní. (Nějaké léky samozřejmě má, ale vůbec nemám pocit, že by mi pomáhaly, chce to prostě jenom hodně času, což je frustrující.)
Děti jsou ovšem úžasná stvoření. Před chvílí vstal, po prokašlané noci, a krásně se na mě usmál, teď je v pokoji, bubnuje a žvatlá si a je v pohodě.
Přeju vám všem krásné Vánoce, což teď možná zní jako ironie, ale není to tak myšleno. Hlavně se vykašlete na všechny prkotiny kolem, na to, jestli jste dostali ten správný dárek, na to, jestli je všechno tip ťop, hlavní je zdraví a rodina. To je moje letošní vánoční poselství světu. Hezké svátky.
