Mohlo by se zdát, že mě k tomu inspirovala nedávná četba. Ale ve skutečnosti to bylo jinak - byli jsme s P. tak vyčerpaní kombinací nemoci a vánočních příprav, že jsme se prostě rozhodli, že na 1. svátek nebudeme NIC dělat. Maximálně si ráno uvaříme čaj, pak zůstaneme v posteli, jak to jen půjde, k obědu bude kus chleba a odpoledne se taky nepředřeme.
A tak se také stalo. Jája, asi vyčerpán štědrovečerními zážitky, vydržel spát asi do půl osmé. Pak jsem mu udělala mlíko a nám čaj a šup zpátky do postele. Prcek pobíhal po pokoji*, hrál si (zas mi bude někdo tvrdit, že si neumí hrát sám), občas odběhl do kuchyně, ale my prostě neměli sil na to, jít ho kontrolovat.
A víte, co se stalo? Vůbec nic. Žádná katastrofa, smrtelné zranění či nevyčíslitelná škoda. Neříkám, že neudělal nějaký ten nepořádek, ale nebylo to o nic horší, než když mu stojíme za zadkem a říkáme: "Ne, ne, ne, tohle nesmíš. Na tohle nešahej. Tohle je nebezpečné."
Já osobně jsem navíc byla daleko víc v pohodě, takže i když se něco stalo (sirup rozlitý na podlaze - moje blbost, měla jsem ho schovat), tak jsem to prostě vyřešila a nevyšilovala. Protože když mu třikrát řeknu, ať na to nesahá, a on to stejně udělá, tak mě to samozřejmě vytočí. Ale pokud nevynaložím žádnou energii na to, abych mu v něčem zabránila, proč bych se pak měla rozčilovat? Prostě se stalo.
Ještě ke všemu nás ten "den volna" tak nakopl, že jsme ve čtvrtek přestavěli nábytek v ložnici a já se vrhla na šití. Jestli mi ta energie vydrží, tak bude mít Jája konečně zase v čem chodit.
Takže když to shrnu:
Úporná snaha o výchovu - výsledek: nepořádek, vytočená matka, protivné dítě
Výchova ve stylu "Nechte je být" - výsledek: nepořádek, matka v klidu, dítě v pohodě.
Mně z toho prostě vychází, že druhá varianta je výhodnější pro všechny. Budu to muset zkoumat dál.
* Jen pro upřesnění, Jájův pokoj a naše ložnice je ta samá místnost, takže úplně bez dozoru jsme ho nenechali, aby si někdo nemyslel.
