Tak jsem měla být tenhle víkend sama doma.
Domlouvali jsme se na tom s mužem už od podzimu. Že jako já už s břichem nikam jezdit nebudu, ale on s klukem ať vyrazí na víkend k dědovi. Já si zatím odpočinu, uklidím, co se nedá s prckem za zády zvládnout, a tak.
Furt se to nedařilo, buď do toho vlezla nějaká nemoc nebo jsme měli něco domluvené, tak nakonec se zadařilo až teď. Včera muž přišel z práce, naložil věci a dítě do auta a já osaměla.
Večer mi volal a ukázalo se, že zapomněl doma tašku se všemi doklady (včetně řidičáku a techničáku samozřejmě). Chvíli nahlas přemýšlel, jak by to šlo z Brna do Vsetína doručit, jestli třeba neexistuje nějaká zásilková služba, které by se to dalo svěřit... až jsem to nevydržela a navrhla, že teda ten svůj volný víkend obětuju a přijedu za nimi.
A víte co? Vůbec mi to nevadí. Vlastně jsem ráda, protože jsem si tak nějak uvědomila, že by se mi po nich hrozně stýskalo a ten víkend bych spíš jen proflákala na internetu apod. Já už asi neumím být delší dobu sama doma, to jsem to dopracovala. Pěkně si mě ti mí kluci ochočili.
