Děje se mi teď tak všechno a nic, samé banality, které na samostatný článek ani nevydají. Tak aspoň ve zkratce.
- Dítě opět/stále nemocné. V pondělí jsme šli k doktorce, která nás poslala ještě na ORL, kde jsme s tím naším aktivistou, co chvilku neposedí, tvrdli dvě hodiny. Aspoň, že je P. už doma a mohli jsme tam být oba. Jája má malý zánět v uchu, ale naštěstí to nebylo na píchání, jen jsme dostali nějaké kapky.
Na lince se nám opět hromadí léky a třeba večerní ukládání je teď o to vtipnější. Už tak mi připadá, že je toho dost (umýt, převlíct do pyžama, mlíko, přečíst pohádku, pomazlit, vyčůrat, zazpívat) a teď se k tomu ještě přidaly čtyři sirupy a troje kapky (do nosa, do ucha, do očí) plus zábava největší - odsávání nosu. Aktuálně je moje největší přání, aby se J. naučil smrkat.
- My s P. jsme samozřejmě taky nachlazení, bez toho by to nešlo. A tak se ze mě stává naprosto nespolečenský tvor. Minulý pátek měla naše firma vánoční večírek, na který jsem se těšila už od Náchoda. A nakonec jsem nešla, protože mi nebylo dobře. Tenhle týden jsem měla naplánované hned dvě posezení s kamarády, ale nakonec všechno ruším.
- Kupovala jsem si nové boty. Chtěla jsem černé, rovné, asi tak do půl lýtek. Mám hnědé, kotníčkové, na klínu. Já prostě neumím nakupovat oblečení a obuv, to je snad nějaká diagnóza.
- Předevčírem jsem se stavila na nákup v Tescu. Měli tam krásné velké tabule s nápisy "Vždy čerstvá sezónní zelenina" a "Spolupracujeme s místními dodavateli". A kolem těch tabulí byly bedny plné zeleniny z Holandska. Česká ani jedna jediná. Ne, že by mě to překvapovalo, jen mě to vždycky znovu na...štve.
- Nemáme ani nakoupené všechny vánoční dárky, cukroví taky žádné, kromě nenazdobených perníčků. Jediné štěstí je, že návštěva pozvaná na Vánoce nakonec s velkou pravděpodobností nedorazí. Letos to prostě nějak nedávám. Ale třeba se ještě zvetím a něco o víkendu upeču.
- Ani nevánoční věci nezvládám. Už to bude pomalu měsíc, co jsem doma, a ze seznamu úkolů skoro nic neubylo. Akorát proškrtávám věci, které jsem už prošvihla nebo usoudím, že to zas není tak důležité. No, taky jeden ze způsobů time managementu.
