Nechci tady rozjíždět žádnou kontroverzní debatu, jde mi jen o jeden konkrétní důvod - kvůli organizaci!
Při prvním porodu mě to ani nenapadlo, proč taky. Jenže teď se ke všem starostem přidala jedna zásadní otázka - co s prvním dítětem? Muže chci mít u porodu. Moji i jeho rodiče jsou daleko. Tak co teď?
Problém je, že jak známo porod se nedá přesně naplánovat. Je to takové velké dobrodružství, do poslední chvíle nevíte, co a jak bude. A já mám raději všechno ošéfované, v improvizacích nejsem moc dobrá.
Po usilovném přemýšlení a zvažování všech možných variant jsme naplánovali, kdy přesunout prcka k našim a kdy zpátky. Ta druhá část bude samozřejmě záviset na tom, kdy se Koloman rozhodne, že už je jeho čas. Denně ho přesvědčuju, že 14. ledna 2014 je výborné datum. Uvidíme, jestli se nechá ukecat.
Jenže co kdyby přeci jen ne, co kdyby se rozhodl, že chce na svět dřív? Přeci jen se ten termín bere plus minus dva týdny. A tak mám v záloze bratra, dnes jsme měli válečnou poradu, kde jsme se snažili přijít na všechny možné varianty, které mohou nastat, a vymyslet jejich řešení. Mělo by mě to asi uklidnit, ale spíš ne.
Prožívám to moc? Jak jste tuhle věc řešili vy ostatní?
PS: A zítra už si fakt musím sbalit tu tašku do porodnice, jinak se přesně podle zákonů schválnosti něco přihodí.
