V sobotu se naši přijeli podívat na prvního vnuka.
Mají to sice 200 kilometrů, ale sami přišli s tím, že přijedou jenom na otočku. Sama bych to nenavrhla, ale byla jsem vděčná, protože na to, aby tu někdo přespával, ještě nejsme úplně připravení.
V pátek mi volala mamka, jestli nemá přivézt nějaké jídlo. Opět něco, o co bych si sama neřekla, ale co je samozřejmě skvělý nápad. A tak nám přivezli polívku a králíka k obědu (a zbylo i na neděli, takže jsme o víkendu vůbec nemuseli vařit, juch) a pak taky domácí vajíčka a domácí nudle (mňam).
Pochovali si prcka, přiměřeně se rozplývali, přivezli i nějaké cenné dárky, ale hlavně nám zpestřili sobotu. Bylo fajn mít tu nějaké další lidi a vystoupit z kolotoče tříhodinových krmících intervalů.
Takže tady oficiálně vytrubuju do světa, že mám skvělé rodiče a moc jim za všechno děkuju.
