Ve čtvrtek se stavila teta Lucka. Přinesla mi ananas a čokoládu, rozplývala se nad prckem (tak je to správně) a taky se pochlubila, že se bude vdávat. Vyprávěla jsem jí o strastiplném porodu a prvních týdnech po něm. Snad jsem ji moc nevyděsila a neodradila od plánování potomka. Náš prcek bude potřebovat kamarády.
Včera, tedy v sobotu, jsme měli sraz s tetou Delphine. Přijela nás navštívit až z dalekého Lucemburska (netvrdím, že přijela jen kvůli nám) a já měla hroznou radost, že ji vidím. Zároveň s ní nakonec dorazily i dvě kolegyně z práce, tak jsem se dozvěděla, co je nového. Všechny tři se rozplývaly nad prckem, takže všechno v pořádku.
Večer pak ještě dorazil strejda Míra. Moc se nerozplýval, on na ta mimina zas tolik není, ale přinesl malému pestrobarevné kostky a to se počítá. Už se nemůžu dočkat, až bude malý schopný si s nima hrát.
Je to fajn změna, vidět konečně zas někoho jiného než dítě nebo manžela. Takže návštěvy, neváhejte, neschopná matka touží po lidské společnosti.
